Kolotoč svět (1970, reedice z roku 2004)
Kolotoč svět - obal CD z roku 1994   1. Takovej je svět (4:32)
  2. Odkud asi chodí vítr (4:32)
  3. Romance o šťastném medvědáři (4:01)
  4. Víc než nic (3:30)
  5. Svítá (4:30)
  6. Esther (4:58)
  7. Hádíth (4:54)
  8. Sedm prázdných dnů (2:36)
  9. Kde ticho umírá (7:42)
    BONUS:
  10. Ostrov dětských snů (3:30)
  11. V říši pohádek (3:47)
  12. Mořský racek (2:55)
Celkový čas: 41:39   13. Vyrušen ze spaní (2:51)
    14. Noční bouře (3:54)
    15. Happy end (2:54)

Kolotoč svět - reedice
Celkový čas: 61:37






Zdálo se, že George & Beatovens budou skupinou s jepičím životem, po mnoha peripetiích však dodnes existují. Původně šlo o kvarteto, které se v roce 1963 z čirého fandovství pojmenovalo Beatles a věrně kopírovalo "liverpoolské" obsazení: sólová kytara (Michal Burian), doprovodná kytara (Petr Novák), basová kytara (Karel Sluka) a bicí (Jiří Jirásek). Když se název ukázal být neudržitelným, kluci ho nahradili na svou dobu kontroverzním George and Beatovens - podle přezdívky třináctiletého bubeníka. Ústřední postavou byl ovšem Novák, neboť zpíval a skládal písničky, jež mu textoval kamarád ze sousedství Ivo Plicka. Skupina nahrála v improvizovaném studiu první autorské pokusy a s magnetofonovým páskem se vypravila do rádia za dramaturgem bez předsudků. Tvůrce rozhlasové hitparády Houpačka Jiří Černý si ze tří nahrávek vybral Já budu chodit po špičkách a zařadil ji do vysílání. Přestože u mladých posluchačů vyvolala nadšený ohlas, nerudně se ozvala i druhá strana. Zavedení autoři v tomto průlomu "neumětelů" do éteru celkem popravdě tušili ohrožení vlastních kariér...
V srpnu 1965 narukovali Burian a Sluka na vojnu a Novák se profesionalizoval ve skupině Flamengo. Pro potřeby Supraphonu s ní zvonu nazpíval Já budu chodit po špičkách a Povídej, neboť původní "sklepní" verze neunesly přepis na gramofonovou desku. Do třetice dostal na singl Flamenga píseň Náhrobní kámen, která vyhrála anketu Zlatý slavík jako hit roku 1967. Flamengo však mělo další pěvecké hvězdy ve Viktoru Sodomovi a Karlu Kahovcovi, navíc se začalo orientovat na rhythm'n'blues a soul a Petrova pozice ve skupině se komplikovala.
Novák prostě potřeboval vlastní kapelu a touse v roce 1967 stali opět George & Beatovens, které se starou vinohradskou partou pojil už jen návrat Jiřího Jiráska k bicím. V první obnovené sestavě byli dále Zdeněk Juračka (kytara), Miroslav Helcl (varhany) a Jiří Čížek (basová kytara). Ten se - jak bylo pro začátky českého bigbítu příznačné - dostal k tomuto nástroji omylem. Když si kupoval svou první kytaru černé barvy, přehlédl, že má pouhé čtyři struny. Byvše poučen, že jde o kytaru basovou, začal na ni odevzdaně cvičit...
Do sbírky kuriozit přispěl rovněž zpěvák Vladimír Mišík, který se svezl se skupinou do Finska jako záskok za kytaristu Juračku a dokonce se podílel na nahrání singlu pro finskou firmu Sonet. Trvalou náhradou za Juračku se v roce 1968 stal Miroslav Dudáček a proběhla rovněž výměna Helcla za klávesistu a saxofonistu Jana Farmera Obermayera, který hledal nové angažmá po rozvolnění slavných Matadors. Skupina vkročila do neobyčejně plodného období, z něhož zůstaly v povědomí písně Pokoj č. 26, Klaunova zpověď, Toreador se nesmí bát, Stůj, Den štěstí, Dětský oči, ale i Esther z debutového alba Kolotoč svět.
Možná se při jeho poslechu podivíte, jak mohly upadnout v zapomnění další skvostné, typickou novákovskou vroucností prosycené melodie, jako Odkud asi chodí vítr, Svítá, Takovej je svět, Sedm prázdných dnů. Přitom Novák jako autor je na Kolotoči svět zastoupen pouze třikrát, což nám ani nepřijde, neboť trojice Dudáček, Obermayer a Čížek se zdařile naladila na jeho notu. Také Ivo Plicka už byl zřejmě myšlenkami v zahraničí, že závěrečnou píseň Kde ticho umírá místo něho otextoval manažer skupiny Jiří Smetana.
Byl to však nejspíš Plicka, kdo přesvědčil Nováka, aby na Kolotoč svět angažoval dirigenta a aranžéra Pavla Vrbu, kterého nesmíme zaměňovat s textařem téhož jména. Znali se z Plickova účinkování ve skupině Fortuna (mj. s Petrou Černockou a Jitkou Kočaříkovou-Vrbovou), jejíž jediné supraphonské album z roku 1969 Vrba instrumentoval a nahrál se studiovým orchestrem. Na rozdíl od jiných "symfoniků" Vrba netrpěl patetickým komplexem a Novákovu skupinu nepotlačil, pouze jí přidal svěží truvérské a pastorální barvy. Vrbova mise jako by se naplnila v polovině téměř osmiminutového epilogu Kde ticho umírá, kdy bicí pomalu mizí ve "fade-outu", aby se znovu vrátily a rozehrály tehdy módní, pro dnešního posluchače však nepochopitelnou psychedelickou zvukománii. To už nebyl Vrbův šálek kávy! Však také Jiří Černý ve své recenzi na Kolotoč svět v Melodii č. 12/1970 Vrbu vyzvedl a Kde ticho umírá odsunul v kontextu skupiny na "okraj její tvorby". Škoda Čížkova nosného nápadu, Petr Novák neměl v repertoáru mnoho melodií, v kterých by zněl podobně "happy"...
Jaro 1970 zastihlo skupinu uprostřed příprav druhého alba Modlitba za lásku. Než na ně došlo, "osahala" si studio Břevnov sérií nahrávek. Vzešly z ní tři monofonní singly (v diskografii souboru pod pořadovým číslem deset až dvanáct), jež tvoří bonus této reedice. Plicku definitivně nahradil Smetana, jen Ostrov dětských snů si otextoval Pavel Chrastina, který už stál mimo skupinu Olympic. S George & Beatovens si na flétnu několikrát zahrál Petr Bezpalec (tehdy jsme totiž nadšeně naslouchali Ianu Andersonovi a jeho skupině Jethro Tull!) a jako z jiného světa znějí u pop-rockových singlů dnes už nemyslitelná instrumentální sóla, která při současné dramaturgii většiny rozhlasových stanic vyřadí některé písničky z okruhu "vysílatelných".
Všimněme si také, že dva singly vyšly bez Novákova autorského kreditu. I to - spolu s nemístným sólováním - vypovídá o poměrech, jaké ve skupině převládly. "Snažili se uplatnit svůj individuální názor, vznikl chaos, nemělo to řád - experiment pro experiment," zdůvodnil Petr Novák do dokončení triptychu albem Ve jménu lásky rozpuštění kapely, přestože mu nepřineslo nic dobrého. V divadle Semafor, kde vystupoval jednu sezónu v pořadu Zuzana v lázni, nenalezl svou parketu. Jezdil pak sám s kytarou po klubech, zabředl do estrády s duem sester Dostálových a kritické období vyvrcholilo 13. prosince 1974 těžkou autohavárií, při které zpěvák málem přišel o nohu. Comeback znovu zcela přestavěné skupiny George & Beatovens a Novákových písní, které nás dojímají všude tam, kde se zpívá u kytary, měl teprve nadejít.

Jaromír Tůma, prosince 2003







Takovej je svět
(Novák - Vrba - Plicka)

Bloudím světem a slunce v zádech mám
už hezkou řádku let
a pořád mě něco táhne někam dál,
takovej už je svět.

Když láká tě cesta k novým městům,
když láká tě k lidem, k černým lesům,
když láká tě tak musíš pořád dál jít.

Chtěl jsem dřív v dětství všechno možné znát,
až řekl mi můj děd,
člověk se musí o poznání prát,
takovej už je svět.

Buď vším buď, ten tulák co spí v poli,
buď vším buď, tou ženou, co se bojí,
buď vším buď, tím o čem dokážeš ještě snít.

Chtěl bych sílu mít a pěšky projít celým světem,
smutek lidem vzít,
s ptáky volně žít,
lásku svou rozdat všem ženám co se bojí,
poznat tuláky co zvolna jdou
dnem i tmou.

Toužím najít místo, kde v trávě spí
tmou zašlápnutý květ,
soužím se láskou o níž dívky sní,
takovej už je svět.
Že skrývá to po čem tolik toužím,
že skrývá to čím se někdo souží,
že skrývá písně, kterými by svět měl znít.

Chci svou sílu dát do rukou těch šťastných lidí,
co se uměj smát,
jak děti si hrát,
lásku znát by měli lidi v celém světě,
proto všechnu sílu svou chci dát,
chci dát, chci dát.




Odkud asi chodí vítr
(Dudáček - Vrba - Novák - Plicka)

Častokrát se modrých dálek ptám,
odkud asi chodí vítr k nám
a co všechno vidí
a co všechno musí znát.
Chtěl bych větrem být,
chtěl bych s ním světem vát,
světem vát.

Odkud asi chodí vítr k nám,
třeba je mu smutno, že je sám,
já vzal bych ho k nám do strání
a hrál bych mu tam na přání,
co znám.

Vítr to je poutník stoletý,
k cestám světa věčně zakletý,
mě je ho tak líto,
jak sám hlídá ten svět náš,
a někdy se mi zdá,
že slyším jeho pláč, jeho pláč.

Častokrát se modrých dálek ptám,
odkud asi chodí vítr k nám
a co všechno vidí
a co všechno musí znát.
Chtěl bych větrem být,
chtěl bych s ním světem vát,
světem vát.

Odkud asi chodí vítr k nám
a proč se potom vrací domů sám,
se mnou by se mohl smát
a naučil bych sám ho hrát
co znám, co znám.




Romance o šťastném medvědáři
(Obermayer - Vrba - Plicka)

Bydlel sám v domku pod strání
medvědář, co svět měl rád,
každý ráno za svítání
medvědy učil pěkně tancovat.

Předváděl je na náměstí,
na flétnu jim slavík pěl,
mezi lidmi k svýmu štěstí
překrásnou dívku jednou uviděl.

Že on se jí také líbil,
do kostela hned chtěl jít,
tam ji věčnou lásku slíbil
a teprv potom jí směl políbit.

Ve dvou pak šli širým světem,
medvědům on k tanci hrál,
nosil smích a radost dětem,
ona chodila brát, co jim kdo dal.

Hrál pro radost žití,
hrál pro ženu svou,
hrál pro luční kvítí,
a hrál i potom,
když den přikryl se tmou.

Tak šel čas v domku pod strání,
medvědář měl ženu rád,
každý ráno za svítání
chodili k medvědům ven tancovat.




Víc než nic
(Dudáček - Vrba - Plicka)

Zpíval jsem písně všedních dnů,
svý srdce jsem jí dával,
loudil jsem krásou dívčích snů,
pod okny jsem jim hrával.

Dneska už z lásky nemám nic, víc než nic,
a marně zkouším dívky svíst, víc než nic.

Chtěl by jsem znovu začít hrát
a dávat víc než
než dávám dnes
víc než nic, víc než nic.

Zpíval jsem písně všedních dnů,
svý srdce jsem jí dával,
loudil jsem krásou dívčích snů,
pod okny jsem jim hrával.

Dneska už z lásky nemám nic, víc než nic,
a marně zkouším dívky svíst, víc než nic.
začínaj se mi písně plíst, víc než nic,
já jenž měl vše, dnes nemám nic, víc než nic
víc než nic, víc než nic.




Svítá
(Novák - Čížek - Plicka)

Svítá, slunce jde k nám,
květ lásky mám,
podívej spí,
mé rty ji nevzbudí
a on sní.

O tom, že pozná skrýše,
ve kterých srdce dýše tím,
co o něm víš,
ráno snad dítě tvý
se narodí,
teď ještě láska spí.

Svítá, den musí spát,
svítá, pojď si ven hrát,
svítá a nech čas být,
svítá, on ví jak rychle jít,
svítá, pojď, jdeme žít.

Nech smrt, ať se jen vzteká,
život je dlouhá řeka snů,
nocí a dnů,
já se však nelekám,
květ lásky mám,
tvým tělem půjde on k nám.

Svítá, svítá.
O tom, že pozná skrýše,
ve kterých srdce dýše tím,
co o něm víš,
ráno snad dítě tvý
se narodí,
teď ještě láska spí.
Svítá, svítá, svítá.


Esther
(Dudáček - Vrba - Plicka)



Esther, židovská dívka,
která chodí zemí,
Esther, svý písně zpívá
a lidé neví.
Že její krásu král chtěl mít
a z drahých látek dal jí šaty šít.

Esther na rohu stává,
o svém smutku zpívá,
Esther pak kolem nohou
svých mince sbírá.
Jen někdy spánek dá jí snít
a ráno potom se jí nechce žít.

Na zem jí vlasy splývaj
a pleť má hebší, než-li je srst kocouří,
písně se o ní zpívaj
a její oči jsou jak nebe před bouří,
a její oči jsou jak nebe před bouří.

Dávno, už je to dávno,
co byla krásná,
dávno, už je to dávno,
co byla šťastná.

Na zem jí vlasy splývaj
a pleť má hebší, než-li je srst kocouří,
písně se o ní zpívaj
a její oči jsou jak nebe před bouří,
a její oči jsou jak nebe před bouří.




Hádíth
(Petr Novák - Ivo Plicka)

Vyprávěl mi posel z krajů vzdálených,
kde noc je den,
a kde život v květech krásně zbarvených
zdá se být snem.
O dívce krásnější než Fátim, žena snů,
o chlapci, který s ní byl šťastný třikráte sto dnů.

Své verše jí psal, a Korán ji chodil číst,
její srdce vzal, bílý nepopsaný list,
růžovou vodou, omýval vždy její tvář,
když s jitřní dobou, vycházela slunce zář.

S ránem však havran štěstí spí,
vzlétl nad kraj jak černý dým,
z křídel mu na zem spadla zášť,
láska oblékla smutků plášť.

A v chlapcově duši posel žárlivý
zlým ohněm vzplál,
pro nic za nic nožem, který tiší smích,
tu dívku hřál.

Tak hádíth končí smrtí bláhovou
a den jde spát
tohle se stalo s dívkou ubohou,
však třeba znát.

Že Prorok vyřkl soud, jdi k lidem ztraceným,
Al Mandžum jméno buď tvé, jsi dnem věčně šíleným.

Ten posel neřek víc,
Korán jal se číst,
a já veršů pár,
do písku jsem psal.

K ránu když havran štěstí spí,
vzlétl nad kraj jak černý dým,
z křídel mu na zem padá zášť,
lásku chraň ten kdo jí máš.




Sedm prázdných snů
(Obermayer - Vrba - Plicka)

Víš, co je pláč
a proč hořce chutná,
proč moje tvář
zdá se být smutná.
Láska mi odešla
a já tu po ní mám
jen pár bláhových snů
a sedm prázdných
a sedm prázdných dnů.

Tichem a tmou
kroky mi znějí,
to slzy jdou,
ruce se chvějí.
Láska se nevrací,
já ji už nečekám,
jen sním pár hloupých snů
a sedm prázdných
a sedm prázdných dnů.

Vím, co je pláč,
chodím s ním spát,
znám každou tvář,
která se chodí do mých snů smát.

Láskou prý žít
může jen hloupý,
kdo ji chce mít,
ať si ji koupí.
Může jí zahodit,
když jí má ráno dost,
zbyde jen trocha snů
a sedm prázdných
a sedm prázdných dnů.




Kde ticho umírá
(Čížek - Vrba - Smetana)

Když dívka s růží
zamává a potom šátek upustí,
přispěchám, mé srdce touží
tolik říct že ji chci štěstí dát,
však nevím, proč se tak stydím povědět, že jí mám rád.

Když padá proud s velikou tíží
dopadá, bílá pěna však zůstává,
jak bych rád byl s dívkou s růží,
jdu však sám tam kde ticho umírá,
padá proud s velikou tíží dopadá, vše utichá.

Pak najednou vítr se blíží,
vidím cíl, který tu dálka rozsývá,
usedám, oči se klíží,
usínám, necítím nic, že sv sen sám usedám.
Oči se klíží, usínám, krásný sen mám.

Krásný sen mám o dívce s růží,
píseň z ní a každý květ se otvírá,
říkám jí, jak po ní toužím,
cítím však že mě zas něco svírá,
poznávám, že můj sen končí, zase sám tu zůstávám.

 


 

Takovej je svět (4:32)
Petr Novák / Ivo Plicka

Odkud asi chodí vítr
(4:32)
Miroslav Dudáček, Petr Novák / Ivo Plicka

Romance o šťastném medvědáři
(4:01)
Jan F. Obermayer / Ivo Plicka

Víc než nic
(3:30)
Miroslav Dudáček / Ivo Plicka

Svítá
(4:30)
Petr Novák / Ivo Plicka

Esther
(4:58)
Miroslav Dudáček / Ivo Plicka

Hádíth
(4:54)
Petr Novák / Ivo Plicka

Sedm prázdných dnů
(2:36)
Jan F. Obermayer / Ivo Plicka

Kde ticho umírá
(7:42)
Jiří Čížek / Jiří Smetana

Ostrov dětských snů (3:30)
Petr Novák / Pavel Chrastina

V říši pohádek
(3:47)
Petr Novák / Jiří Smetana

Mořský racek (2:55)
Miroslav Dudáček/ Jiří Smetana

Vyrušen ze spaní
(2:51)
Jiří Čížek / Jiří Smetana

Noční bouře
(3:54)
Miroslav Dudáček / Jiří Smetana

Happy end
(2:54)
Jiří Čížek / Jiří Smetana











 

Jan F. Obermayer: varhany
Jiří Čížek: baskytara, zpěv
Miroslav Dudáček: kytara, zpěv
Jiří Jirásek: bicí nástroje
Aranžmá skladeb: Pavel Vrba (1-4, 6-9)
Jiří Čížek (5)
Nahráno ve studiu Čs. rozhlasu v Brně, říjen 1969
Hudební režie: Jan Kulíšek
Zvuková režie: Miloš Šindelář
Cover: Michael Duba, 1969
Photo: M. Duba a J. Stejskal, 1969

 


Kolotoč svět - Modlitba za lásku - Ve jménu lásky - Kráska a zvíře - Co je to láska
Sladké trápení - Ahoj, tvůj Petr - The Greatest hits - Zpověď - 12 NEJ - Memento
Live - Dávné sliby - Náhrobní kámen - Síň slávy - Klaunova zpověď