Po éře svých hitů z poloviny 60. let, několika ani výborných, ani špatných albech a singlech a po nejlepším snímku své dosavadní kariéry, Dívence z duhy na EP desce z roku 1973, složil si Petr Novák hudbu k zaktualizované verzi pohádky o Krásce a Zvířeti. Zdeněk Rytíř a Petr Formánek sepsali texty a skupina mladšího z kytarových Jandů, Bohuslava, si příběh, který hrává s Novákem na koncertech, nahrála i na album.

Velechválivá slova o Krásce a zvířeti by musela začít u zpěvu hlavního hrdiny - Zvířete. Tak suverénní rockové frázování, výrazovou šíři, jemnost v přesvědčivém postižení náladových odstínů a při tom všem ještě prosté, zraňované a přece stále dychtivé lidství jsem od českého zpěváka ještě na žádném albu neslyšel.

Jenomže mohu začít i od nejhoršího. Hudební příběh je rozdělen na části, ale z obalu se nedozvíme na jaké. Kdo zpěváky doprovází a na jaké nástroje? Taky nevíme. Název desky chybí na hřbetu obalu. Stereofonie je tu nejchudší z chudičkých, jako kdyby to byla předělaná mono verze. V santanovských kytarových bězích a při dravých pasážích moogu kdosi projevil - snad režiséři Jiří Brabec a František Živný? - pravé chodství: jako nevydal Kozina lípu, nedalo tady studio možnost oběma reproduktorům, ať po nich hudba volala sebevíc. Místy zvuk není dost plný, zejména melodické nástroje jsou leckde vzadu za basovou kytarou, která jediná je sejmuta výborně. Hlasy - zvláště Novákův - vycházejí téměř pokaždé odjinud. To je záměr nebo lajdáctví?

Naštěstí nejdůležitějším zůstává celkový dojem - a ten je příjemný, pro mne zejména od poloviny první strany ke stejnému místu druhé. Nejkrásnější jsou pasáže, kde Novákově osobité, dramatické lyrice odpovídá i Rytířův či Formánkův text. Třeba tohle: „Jak bez plachet plachetnice, jak bez blesku bouře, jak městečko bez ulice v oblacích kouře.“ Tam každý tón zní jak vtesán do skály. Dobře znějí i všechna setkání Krásky se Zvířetem: něco se v nich děje a hlas Věry Mazánkové, chvílemi v dobrém připomínající Hanu Ulrychovou, působí kupodivu mnohem barvitěji, než se podle jejich starších snímků čekalo.

Není to dílo dokonalé. Novákovi někdy chyběly nosnější autorské nápady. Rytíř či Formánek brali občas zavděk i laciným rýmem. Když se obě autorské slabiny sešly, byl z toho například rozpačitý úvod celého alba. Hodně chladného optimismu je ve scéně z klubu Vesmír - v notách, ale i ve zpěvu C&K Vocalu, který v jiných místech (Jen v pohádkách) splňuje úlohu zasněného pozadí. Závěrečné naučení „Kéž naše líc není maskou pohlednou“ šustí papírem.

Novákův, Rytířův a Formánkův příběh žije na koncertních pódiích a má předpoklady - i přese všechny nedostatky - upoutat i na desce

Jiří Černý, časopis Melodie 1976, č. 8

 

Dlouhohrající deska se v posledních letech stále častěji stává svébytným celkem, inspirujícím tvůrce populární hudby k rozměrnějším, komponovaným celkům. Tradiční řešení sestavením vnitřně nesouvisejících písní je nahrazováno promyšleným, sevřeným celkem s ústřední jednotící myšlenkou textového tématu. Populární hudbě se tím otevírají nové možnosti, zejména v náročnějším působení na posluchače. Stačí připomenout například alba „Město Er“, či „Nikola Šuhaj loupežník“.

Trojice autorů - Petr Novák, Zdeněk Rytíř a Petr Formánek nyní přichází s rockovou kompozicí napsanou na motivy slavné starofrancouzské pohádky Kráska a zvíře. Příběh této pohádky se dočkal již několika zpracování, z nichž nejznámější je filmová verze básníka a režiséra Jeana Cocteaua z roku 1945 (La Belle et la Béte) s Jeanem Maraisem v hlavní roli. Pozoruhodnou adaptací je poslední dokončená práce básníka Františka Hrubína, která je zvláštní mimo jiné i tím, že byla určena k provozování jenom jedinému divadlu: Přírodnímu divadlu v krumlovském zámku.

Zatímco zmíněné práce řešení námětu nijak nepozměňují: skutečná láska vykupuje z prokletí skutečnou krásu, nové rockové zpracování přináší zcela moderně pojatou variantu, kde pohádkového není zcela nic, snad kromě toho, že vše dobře dopadne. Příběh je naopak až tvrdě realistický, bez příkras, avšak s pozoruhodným pohledem na svět mladých lidí, na jejich chápání základních životních hodnot. Kráska vyměnila pohádkový mušelín za módní džínsy. Mladík nabyl své zvířecí ošklivosti díky autohavárii, což byl patrně trest za to, že žil předtím až příliš povrchně, hýčkán osudem i ženami. A tento mladík obklopen předtím „láskou“ je po autohavárii sám. Ve své opuštěnosti pak poznává, že smysl života není v povrchním úspěchu u žen. pak do jeho života vstoupí Kráska, která mu pomáhá pochopit, že ani láska není povrchní záležitost, ale naopak hluboká, citová potřeba. Mladík - Zvíře je na rozpacích, nedůvěřuje, váhá. A tady se realita životního příběhu zásadně liší od zidealizované pohádky: láska je iniciátorem řešení, ale sama nic řešit nemůže. Mladík je vykoupen vírou v život i v schopnost vlastního rozhodování. Kouzlo pohádkového světa bylo nahrazeno realitou života v moderní společnosti. A tak mladík bez obav, že bude trpěn ze soucitu se může ucházet o Krásku s tím rozdílem že mu už nejde o povrchní vztah, ale že tak činí z lásky, jejíž věčnost i krása patří nejen pohádkám, ale i skutečnosti.

Zaposlouchejte se teda do hudebního příběhu moderní Krásky a zvířete. Věříme, ze Vám Petr Novák v roli Zvířete, Věra Mazánková v roli Krásky, za doprovodu skupiny Bohuslava Jandy, přinášejí hodně zajímavých melodií i námět k zamyšlení.

Ivan Rössler, 1975

 

Rok 1971 znamenal tečku za existencí skupiny George & Beateovens vydáním třetího alba Ve jménu lásky. O devět let později sice Petr Novák skupinu obnovil, ovšem pouze pod zkráceným názvem G + B, neboť moloch bolševické normalizace anglický název pro kapel nepřipustil. Rovněž diskografie Petra Nováka coby sólisty po roce 1971 je poměrně chudá. V roce 1972 vyšel jediný singl A já tě vítám / Ze všech nejkrásnější, Novákovy písně s texty Jiřího Aplta natočil TOČR pod řízením Vladimíra Popelky. EP deska z následujícího roku Dívenka z duhy / Náš dům / Madlén / Kytara souvisí s působením Petra Nováka v divadle Semafor, proto jej zde doprovází skupina Ferdinanda Havlíka. Tato EP deska, zde zařazena jako bonus (č. 15 - 18), byla natočena ve dnech 2. - 7. dubna 1973 ve studiu Břevnov v Praze. Další Petrova nahrávka - píseň Partyzán byla zařazena na EP desku II. festival politické písně Sokolov 1974. Nejde ovšem o žádnou politickou agitku, jak by se mohlo zdát dle názvu, ale o jedinou cover verzi zahraniční písně v diskografii Petra Nováka - píseň Leonarda Cohena česky otextoval Zdeněk Rytíř a Petra zde doprovázela Skupina Bohuslava Myslíka. Přípravu alba Kráska a zvíře, od níž se datuje i Petrova pětiletá spolupráce se Skupinou Bohuslava Jandy, provázela těžká autonehoda, ke které došlo v pátek 30. prosince 1974 u Havlíčkova Brodu, při níž se srazil vůz, v němž seděl Petr Novák, s nákladním automobilem. Ještě dlouho poté chodil Petr o holi... Kráska a zvíře se natáčela od února do dubna 1975 v pražském Mozarteu a na původní LP desce nebyly jakkoli označeny jednotlivé části a rovněž celá LP deska byla tehdy všeobecně připsána autorskému týmu Petr Novák - Petr Formánek - Zdeněk Rytíř. Rozpis jednotlivých částí a jejich autorské určení pořídil Petr Novák nově pro vydání tohoto alba. Poprvé na tomto vydání se rovněž můžete dozvědět, kteří hudebníci se na nahrávce podíleli. Zbývající bonusy tohoto alba pocházení z EP desky Říkáš mi sbohem / Lásko máš žít / Když tě láska opustí / Když máš z lásky závrať, která byla natočena v lednu 1979 ve Studiu Břevnov a byla vlastně ukončením spolupráce Petra Nováka se Skupinou Bohuslava Jandy. Pro úplnost je třeba ještě uvést, že z LP Kráska a zvíře byla vyjmuta část Proč nejdeš ven, která pod názvem V klubu Vesmír všichni tančí vyšla jako B strana singlu s písní A ty víš, že se vrátí, s níž se Petr Novák a Věra Mazánková za doprovodu Orchestru Václava Hybše zúčastnili Děčínské kotvy 1976.

Karel Knechtl, březen 1996

 

1. Tvář

Býval jsem dříve jiný
Z včerejška znám jen stíny
Žil jsem víc než má se žít
Tak tenká nit
Býval jsem bezstarostný
A chvílemi málem zlostný
Byl jsem dítě štěstěny
Žil zasněný
A moje tvář
Byla tváří zhýčkanou
Já líbil se dívkám
Přísahám
A osud lhář
Tvář mi vrátil zmačkanou
Jak vryl do ní nápis
Navždy sám

Já měl jsem zkrátka všechno
Jen neuměl moudrost vdechnout
Ubíjel jsem spokojen
Svůj všední den
Jedenkrát na dálnici
Já dostal smyk po krajnici
Procitnul jsem za týden
Už oloupen
A moje tvář
Není mojí tváří víc
Kam zmizel můj usměv
Kdo ví kam
Snad na oltář
Krásy letních létavic
Mně zbyl po něm dlouhý
Dlouhý šrám




2. Jen v pohádkách I

Jen v pohádkách
Jen v pohádkách
Se vypráví o štěstí
Poslouchej
Jen v básničkách
Jen v povídkách
Nás osud náš nepřelstí
Poslouchej

Žiju sám jak stín pustých skal
Který se sám ustýskal
Někdo mě písní nezískal
Poslouchej
V životě jsou jen rozcestí
Kdo se tou tmou proklestí
Ten sevře vánek do pěstí
Poslouchej




3. Knihovna

Ó knihovna má své přítmí
Kde ticho nikdo neruší
Jen motýl do snů teď vlít mi
S ním vůně moruší
Vůbec nikdo netuší
To že mívám kámen na duši
Za regály knih se stále skrývám
Před tím hrozným soucitem
Tváře skrývám s divným pocitem
Že spáchal jsem hřích
A znamení mám na lících
Tak jako Kain bloudím
Odpuštění loudím všech hříchů svých

Ó v knihovně kráska stává
A nosí knížky v náručí
Co říct slov se spíš nedostává
Když kráska poručí
Něžné růže vypučí
V Antarktidě její krása zaručí
Že roztaje sníh a jaro přijde
Ptáci slétnou s jabloní
Slunce vyjde jí se pokloní
Kvítka ve větvích
I rákosí v potocích
Tak proč je dál smutná
Proč neochutná léčivý smích




4. Kdybych uměl...

Kdybych uměl létat
Odlétl bych dál
Kdybych uměl zpívat
Tak bych zazpíval
Kdybych uměl duhu vykouzlit
Má lásko
Kdybych uměl srdce zvonu lít
Jsi má

Den když slepý má v očích žár
Když hluchý dá tónům tvar
Když němý může vykřiknout
Nezoufej

Slůvek pár co tě konejší
Málokdo by chtěl
Můj dar stejný dnes jako včerejší
Hlínu jíst
Čím dál tím víc je mi vedlejší
Málokdo šel
Co brát co dát co je skvělejší
Vodu sít
Teď toužím jenom znát
Málokdo touží
Cestu tam a zpět
V poušti žít

Najít schody do své duše
Složit mozaiku svých věd
Ve všech koutech svého mozku
Objevit pár kloudných vět
A žít jak žil jsem dřív
Poslouchej
Poslouchej

Kdybych uměl doufat
Roztančil bych ples
Kdybych uměl čekat
Vysázel bych les
Kdybych uměl věřit svému já
Kdybych uměl říkat to co mám
Jsi má




5. Jen v pohádkách II

Jen v pohádkách
Jen v písničkách
Se vypráví o štěstí
Jen v pohádkách




6. Východ z nouze

Východ z nouze
Tam ty nesmíš vejít
Východ z nouze
Musíš pouze přejít
Když ztrácíš trať a směr
Tak jen se vrať a hledej
Když spadneš na zem
Hned se zvedej
Žít nelze na úvěr
Jak bláto v mělké strouze
Tak zamkni dvířka
Východ z nouze

Tvá rada ta je výtečná
Já mohu si ji klidně dát
Ta slova nejsou zbytečná
Však měl bych znát
Proč sama ty jsi štvaná laň
Proč bledá jsi jak pel
Rád nabídnu ti svoji dlaň
Však nevím zda bych směl
Tolik brát

Manželství je váza vzácně křehká
Žárlivost je nemoc ne moc lehká
Když manžel odešel
A nechal mě a dítě
Tak smutek tu rozprostřel své sítě
Já chtěla nemožné
Pár týdnů lásku něžnou
Vždyť rozchody jsou věcí víc než běžnou

Já tušil jsem že duši tvou
Chtěl osud stít že ranou svou
Tě ranil víc než mohl chtít
Teď chápu mnohem líp
Že zpátky nikdy nesmím jít
Jak chromé zvíře jsem
A jako zvíře musím žít

Já znám spoustu lidí s hlubší jizvou
Můžeš s nimi žít jen když tě přizvou
A nejsou krásnější ač mají tváře hladké
Falešně zní jejich řeči sladké
Krásní lidé mnohdy jsou jen zdání

Neviditelné jsou jejich rány
Hořká je tvá cesta za poznáním




7. Věř mi krásko

Já mám děti rád
Když si z písku staví hrad
Chci si s nimi hrát
K jejich duším klíče znát
Jak jsou vážné a jak vlažné
Touhy dospělých
Sáhodlouhý čas se do mých plánů mísí
Svírá smyčkou vaz a staré rány křísí
Já chtěl bych do svých dlaní
Vzít všechna dětská přání
Ve větvích všech stromů je uhnízdit
Pak jim dát sílu vzlétnout
Smát se až ráno vlétnou
Do dveří těch domů kde není klid

Proč stále hlídat kalendář
Ta čísla skoupá
Proč stále soudit špatnou tvář
Když není hloupá

Když je však tváří zvířete
Tak děti leká

To jednou se ptej dítěte
Které tě čeká

Ta slova ať si vezme čert
Jsou pro mě jenom krutý žert
A prokletím

Věř mi krásko
Že nebýt sám si cizí
Řek bych lásko
Můj ostych právě mizí
A pak bych růží nevšední
Rozhoupal zvony polední
Abych snad dokud budou znít
Byl tvůj




8. Knížky

Jsou knížky žádané
Půl roku zadané
V překrásné kůži vázané
Jenom chvíli a pak zas ne
Chci se dovědět
Čím jsou závažné
Kdo to zná
Leží v regálech
Jak proud a břeh sto roků

Víš kolik moudrých vět
Zná tento zvláštní svět
Kolikrát tě jen donutí
Světu skrýt svoje pohnutí
Zas tě rozteskní není vyhnutí
Kdo to zná

Já jsem obklopen díly zvučných jmen, to stačí

Klíč od všech dveří mám
Zázračná slova otvírám
Nic mi neschází
Jen se procházím jak v ráji
Klíč od všech dveří mám
K pokladům které nehlídám
Vazba zlacená
Ta písmena mě znají




9. Proč nejdeš ven

Proč nejdeš ven
Vždyť sama dobře víš
Ven z temných stěn
To bezpečná je skrýš
Proč sám jsi sám
Sám budu ještě dál
Jak v moři prám
Nečinnou hru bych hrál

Vím že se ti stále stýská
A oči tě pálí
Samota co se blýská
Mě neošálí
V klubu Vesmír všichni tančí
A smích se rozléhá
V klubu Terno všechno zpívá
Až v uších zaléhá

Mám divný zvyk
Jak poustevník
Bez přátel pít
Bez vína žít
jak bez plachet plachetnice
Jak bez blesků bouře
Jak městečko bez ulice
V oblacích kouře

Já nechci však ani málo
Žít tam kde se zmírá
Dost ošklivých snů se zdálo
A hrdlo strach svírá
Já nebudu dlouho mladá
A nemíním ztrácet
Mým únikem tíseň padá
Tak mohu se vracet




10. Prstýnek

Dám ti lásko má
Svůj prstýnek nádherný skvost
Má prý všemocnou
Moc kouzelnou stále jej nos
Můžeš si přát cokoli chceš
Bude tě hřát kamkoli jdeš
Dřív než se vrátíš zpátky jak sen
Já vím že ztratíš ten prstýnek
Můj prstýnek
Jak včerejší den




11. Týden dlouhý

Týden dlouhý
sedm dnů se nezkrátí
Týden pouhý
Sedm dnů mi nevrátí
Jak pustá pláň je příbytek můj
Jak bílá dlaň co velí mi stůj
Zůstaneš sám

Týden dlouhý
V minutách se odvíjí
Týden pouhý v myšlenkách mě ubíjí
Jak zničit rám a v obrazu žít
Jak smazat šrám co brání mi snít
Zůstanu sám




12. Snadné je zapomínat / Telegram

Ó snadno se zapomíná na den minulý
Ó snadné je zapomínat jak týdny minuly
Všude spousta zábav číhá až se zúčastníš
Čas ten vůbec neubíhá nejspíš pouze sníš

Telegram ti teď posílám
Jednu krátkou řádku
Telegram dojde bůhvíkam
Prý je v nepořádku
Tvá adresa

Ó lehce se žije v letu dál bez přestání
Ó z přemetu do přemetu dál bez přistání
Minulosti bez milosti smí se sbohem dát
Žít se dá jen v přítomnosti dokud je kde brát




13. Proč?

Kdo zná svět z lepší stránky
Může psát i do čítanky články
Ten kdo líc i rub sám viděl
častokrát se styděl za červánky
Proč kdekdo se mýlí
Proč kdekomu zaslepila oči závist
Podlomila zdraví nenávist
Dokola dokola řeči plynou
Buď zdráv jak se máš
Pozdraví jak se minou
Jen tak aby řeč nestála tvojí vinou
Koukej
Pár planých vět
Naposled nutno říci
Dál není nic
Tak už mlč nevěřící
Dál není nic
Ani hnout okem nemusíš

Někdo přečte stránky z novin
Lhostejný jak smutek rovin zívá
Nad problémy mávne paží
Když chce úspěch tak se snaží - kývá
Proč kdekdo se hádá
Proč kdekomu hned vypoví nervy službu
Proč se lidé vlastně nesnáší

Vrať se hned nazpátek co ti brání
Mám sice šrám jenomže já tě chráním
Víš co je víc mám tě rád
Nepoznám předstírání
Den nebo noc rychle běž
Nebo leť bez váhání
Ten kdo tě chtěl nechtěl moc
Jednu noc neměl stání vrať se hned nazpátek
Všechno ještě napravíš
To se stává




14. Kráska se vrací / Jen v pohádkách III

Kráska se zpátky vrací
A ostatní smysl ztrácí
Na čem víc mi záleží
Než láskou žít
Kráska se dlouze dívá
Tím nesmírný údiv skrývá
S otázkou se usmívám
Víš to jsem já
Teď mohu chtít
Co chtěl jsem tolikrát
Jen otevřít lásky breviář
O tobě snít a bez bázně mít tě rád
Když lékař mi vrátil moji tvář

Víckrát mě neopouštěj
Jsem vyprahlý písek pouště
Pramen náhle vyprýštil
Zpět do mých žil
Víckrát už neodejdeš
Na století ke mě vejdeš
Stanovím to zákonem zítřejším dnem
A moje tvář
Bude mojí tváří dál
A na ní svůj úsměv opět mám
Jak svatozář
Tu kterou mi věnoval
Ten pán v bílém co zmazal
Dlouhý šrám

Jen v pohádkách
Je osud můj
Jen v písničkách
Celý život můj
Se vypráví o štěstí
Poslouchej
Jen v básničkách
Je osud můj
Jen v povídkách
Celý život můj
Nás osud náš nepřelstí
Poslouchej

Poslouchej co se zpívá
Kráska zvíře vše co zbývá
Kráska zvíře beze jmen
Byl pouhý sen
Poslouchej co se říká
Každá láska se tě týká
Kráska zvíře byla hrou
I ve vás dvou

Příběhů víc
Prý se vrací najednou
Jak stoletý známý kalendář
Kéž našel líc
Není maskou pohlednou
Ať každá si chrání svoji tvář

Jen v pohádkách




15. Madlén

Pátek právě byl,
já se probudil,
řeku z břehů hnal proud kolem oken.
Snídám ve spěchu
pro svou útěchu,
cestu hledám sem k nám, jsem sám.

Sedávám tu sám
mezi lidmi sám
na svým útesu.

Stůl a židlí pár,
skříně čísi dar
a zdi holý zdobí svými stíny.
Na okenní rám
znovu usedám
pátrám v tvářích kdo ví, co mi schází.

Sedávám tu sám
mezi lidmi sám
na svým útesu.

Tak zaklepej
u mých dveří,
pojď dál,
volám ti vstříc,
Třeba si toulavej kluk,
o smutku víc ani muk,
společných témat je dost
a tak vítej k nám, jsi můj host.

Pátek právě byl,
někdo zazvonil,
řeku z břehů hnal proud kolem oken.
Dívka vstoupila,
vlasy zlatý krůpěj,
průvan z čela jí svál.

Ani zmínky co tu dělá,
co ví,
co že čeká,
co smí
na mým útesu.

Viděla prý
za mým oknem
svou tvář
zoufalou tvář.

Bolavou opuštěním,
nemocnou teskným sněním,
rozbitou kamením skal,
kde jsem prý vzal sílu,
než vše sám.

Tobě nevadí stůl,
židlí pár,
skříně, co jsou čísi dar,
holý zdi ozdobný tvar,
líbajících stínů blízko nás.

Pojď dál,
ty jsi má kouzelná,
má nádherná,
má úžasná
má Madlén.




16. Náš dům

Den usnul, týden končil, vlak před pátou,
já z města chvátal vidět zem uhřátou,
jen být tam, kde ticho má sílu,
tam, kde ruce jsou, jsou k dílu,
tam, kde bude stát náš dům.

Vlak se mnou líně třese, já přemýšlím,
že člověk tíhy nese víc, než-li ví,
jen být tam, kde ticho má sílu,
tam, kde ruce jsou, jsou k dílu,
tam, kde bude stát náš dům.

Chce to jen spousty práce,
co nejmíň času ztrácet,
postavit lásce dům
k výletům
nás obou k dlouhým něžným dnům.

Chce to jen spousty práce,
co nejmíň času ztrácet,
postavit lásce dům
k výletům
nás obou k dlouhým něžným dnům.

Vystoupím na nádraží, dál ani hnout,
milenci chtějí z trávy zem obejmout,
jen být tam, kde ticho má silu,
tam, kde ruce jsou, jsou k dílu,
tam, kde bude stát náš dům,
náš dům, náš dům, náš dům, náš dům.




17. Dívenka z duhy

Bludička bledá tu prostorem pluje,
bledá a bledá a barevné stuhy,
hledá a hledá, kdo jí pomiluje,
bledá a nevinná dívenka z duhy.

Červený blesky, červený hromy,
červený blesky, červený stromy,
červená bažina, jiskry se rojí,
červená krajina, červený domy,
červená nevinná dívka se bojí.

Zelený údolí, zelená řeka,
zelený údolí, zelená řeka,
zelená květina, paprsky v lese,
zelená nevinná, zelená Mekka,
zelená nevinná dívka se třese.

Modravá nálada, modravá válka,
modravá nálada, modravá válka,
modravý listí a modravý proutí,
modravá rovina, modravá dálka,
modravá nevinná dívka se hroutí.

Žlutý je slunce co na zem si kleklo,
žlutý je slunce, co na zem si kleklo,
žlutá je zimnice závisti bledá,
žlutá je lavina, žlutý je peklo,
žlutá a nevinná dívka se zvedá.

Červená, zelená,
modrá a žlutá,
láska je šílená
a neláska krutá.




18. Kytara

Dej mi kytko krásnou náladu,
takovejch dní je málo,
přej mi dívko spousty nápadů
a nežárli už, že jen zpívám.

Kytara má dar je mámy k patnáctinám,
kytara mýho života rám,
kytara příběh můj zná, přání různá
z čel nám sčítá, já musím hrát.

Šel jsem s tebou plání růžovou,
dřevaři táhli klády, les,
jakoby v půli cesty stál, tak proč je ty se
točíš zády.

Kytara má dar je mámy k patnáctinám,
kytara mýho života rám,
kytara příběh můj zná, přání různá
z čel nám sčítá, já musím hrát.




19. Když tě láska opustí

Když tě láska opustí,
ty musíš prát se dál,
nesmíš sejít na scestí,
se sklenkou jen tak stát,
musíš se prát, musíš se prát,
jen tak máš šanci na štěstí
být se svou láskou dál.

Nesmíš se prát s okolím,
což může za to snad,
vždyť sám víš, že cokoli
je vinnou všech tvých vad,
musíš si přát, musíš si přát
změnit život v naději,
že jiným chceš se stát.

Kdo má rád,
nač si lhát,
ten najde cestu k duši tvý
a bude s tebou rád.
Kdo má rád,
nač si lhát,
ten najde cestu k duši tvý
a bude s tebou rád.

I když se láska nevrátí,
ty budeš o krok dál,
v životě se neztratí,
když ví zač dřív si stát,
musíš se prát, musíš se prát,
jen tak máš šanci na štěstí
být s někým kdo má rád.

Kdo má rád,
nač si lhát,
ten najde cestu k duši tvý
a bude s tebou rád.
Kdo má rád,
nač si lhát,
ten najde cestu k duši tvý
a bude s tebou rád.




20. Láskou máš žít

Já jsem tu holku znával,
míval z ní v hlavě nával,
i když snad smutná,
v očích stále smích.
Dal bych ji svoji lásku,
dal bych snad život v sázku,
svět u ní stát,
hlídat její stín.

Jen jednou držet její dlaň,
jen jednou snít stejné sny,
nevidět přitom prázdnou pláň,
která mi odčítá prázdné dny, prázdné dny.

S touhletou dívkou pak krajem jít,
nevidět, neslyšet, stále jen bdít,
tajně se radovat už nemusíš snít
a naučit svět
těch pár prostých vět
láskou máš žít.

Kde najít sílu k tomu
stisknout ten zvonek domu,
kd její smích
vládne čtyrem zdem.
Uvidět zlatou mlhu,
smát se jak blázen tomu,
že prázdnou pláň
nikdy nespatřím.

Jen jednou držet její dlaň,
jen jednou snít stejné sny,
nevidět přitom prázdnou pláň,
která mi odčítá prázdné dny, prázdné dny.

S touhletou dívkou pak krajem jít,
nevidět, neslyšet, stále jen bdít,
tajně se radovat už nemusíš snít
a naučit svět
těch pár prostých vět
láskou máš žít.

S touhletou dívkou pak krajem jít,
nevidět, neslyšet, stále jen bdít,
tajně se radovat už nemusíš snít
a naučit svět
těch pár prostých vět
láskou máš žít,
a naučit svět
těch pár prostých vět
láskou máš žít.




21. Říkáš mi sbohem

Říkáš mi sbohem,
když srdce mé pláče
neřeknu slovem
kam myšlenka skáče.

Zdá se ti mnohem
lepší být hráčem
láska je bolem,
nejsi-li rváčem.

Poznáš, že barva mění svou zář,
zdání a myšlenka jsou jenom lhář.

Lásko má nejsi první ale poslední tvář,
lásko má, nejsi první ale poslední tvář,
co znám.

Vrať se mi honem,
než stanu se spáčem,
nemohu kolem
lidí jít s pláčem.

Horem i dolem
říkat jim nač jsem,
neřeknu slovem,
neřeknu proč jsem.

Vždyť víš, že láska, kterou teď znáš,
mění snad duši, možná i tvář.

Lásko má nejsi první ale poslední tvář,
lásko má, nejsi první ale poslední tvář,
stačí slovo jen a tmavá změní se v zář,
lásko má, nejsi první ale poslední tvář,
co znám,
co mám rád,
co mám rád.




22. Když máš z lásky závrať

Když máš z lásky závrať
a chodíš jak když sníš,
myšlenka na návrat zdá se nebe výš,
pak poznáváš,
co už je dávno v srdci jen dým.

Jednou možná uznáš,
že měls jí hodně rád,
jednou možná poznáš,
co je v dešti stát,
tak jako já
pod jejím oknem tmou zářícím.

Byl jsi v jejích očích první,
možná, že předposlední hřích,
nezní dobře jejím uším,
že se už zpátky nevrátíš.

Kdybych tu měl sto let čekat
já tu budu stát,
tak holka nesmí plakat,
vždyť já jí mám rád,
tak nech jí být,
vždyť je dávno, přej duším mír.

Byl jsi v jejích očích první,
teď vím, že předposlední hřích,
nejsi pro ni ten správný člověk,
který má její štěstí ve dlaních.

Tvář (2:42)
Petr Novák / Zdeněk Rytíř

Jen v pohádkách I (3:16)
Petr Novák / Zdeněk Rytíř

Knihovna (3:27)
Petr Novák / Zdeněk Rytíř

Kdybych uměl... (2:15)
Petr Novák / Zdeněk Rytíř

Jen v pohádkách II (0:39)
Petr Novák / Zdeněk Rytíř

Východ z nouze (4:04)
Petr Novák / Zdeněk Rytíř

Věř mi krásko (3:07)
Petr Novák / Zdeněk Rytíř

Knížky (1:57)
P. Formánek / Zdeněk Rytíř

Proč nejdeš ven (3:23)
Petr Novák / Zdeněk Rytíř

Prstýnek (1:03)
Petr Novák / Zdeněk Rytíř

Týden dlouhý (2:33)
Petr Novák / Zdeněk Rytíř

Snadné je zapomínat / Telegram (1:34)
Petr Novák / Zdeněk Rytíř

Proč? (3:19)
Petr Novák / Zdeněk Rytíř

Kráska se vrací / Jen v pohádkách III (5:36)
Petr Novák / Zdeněk Rytíř

Madlén (3:58)
Petr Novák / J. Krůta

Náš dům (2:39)
Petr Novák / J. Krůta

Dívenka z duhy (3:23)
F. Havlík / J. Suchý

Kytara (1:57)
Petr Novák / J. Krůta

Když tě láska opustí (3:05)
Petr Novák

Láskou máš žít (2:49)
Bohuslav Janda / Petr Novák

Říkáš mi sbohem (2:36)
Petr Novák

Když máš z lásky závrať (2:20)
Petr Novák

Zpívá:
Petr Novák
Věra Mazánková
C & K Vocal

Hraje skupina Bohuslava Jandy:
Bohuslav Janda - kytara
Oldřich Wajsar - baskytara
Petr Formánek - klávesové nástroje
Jiří Sluka - bicí nástroje

Hosté:
Hana Francová - varhany
Jan Neckář - moog
Jiří Tomek - congo

Aranžmá: Bohuslav Janda
Hudební režie: František Živný
Zvuková režie: Jiří Brabec


BONUS:
Zpívá:
Petr Novák
C & K Vocal (č. 15-18)
Hrají:
Skupina Ferdinanda Havlíka (č. 15-18)
Skupina Bohuslava Jandy (č. 19-22)
Aranžmá: Pavel Větrovec (č. 15-18)

Kolotoč svět - Modlitba za lásku - Ve jménu lásky - Kráska a zvíře - Co je to láska
Sladké trápení - Ahoj, tvůj Petr - The Greatest hits - Zpověď - 12 NEJ - Memento
Live - Dávné sliby - Náhrobní kámen - Síň slávy - Klaunova zpověď