Memento (1990)
Memento   1. Chtěl bych se vrátit (ještě je čas)
  2. Co budem dělat?
  3. V hospodě na hrázi
  4. My jsme ti zbyteční
  5. Je nám fajn
  6. Moře
  7. Sladce a pomalu
  8. Jsme jenom vaše děti
  9. Jenom mi nelži
  10. Chorobopisy
  11. Abstinenční blues
  12. Je to levné a silné a dobré
  13. Líné nesmysly
Celkový čas: 51:56   14. Temná řeka
    15. To si piš
    16. Zpackaná láska
    17. Vězení (329)
    18. Dej mi mou dávku
    19. Chtěl bych se vrátit (je však už pozdě)
       
Kompletní texty a písničky, které se na desku nevešly
       
      Když máš dost, máš dost
      Chorobopisy
      Černý stín
      Když tenhle svět nás nemá rád
      Dej mi mou dávku
       






Vážení přátelé,
dostáváte do rukou album, které je zkrácenou verzí koncertního pořadu Memento (provozovaného od roku 1988). Někteří z vás ho viděli a jistě si při poslechu CD vybaví atmosféru autentických výpovědí narkomanů, na koncertě pouštěných z pásku, stejně jako vizuální doplňky pořadu. Přestože, nebo spíše protože se všechny písně Mementa na desku nevešly a jiné byly zkráceny, rozhodli jsme se přiblížit vám v příloze Memento celé - texty, prolog Radka Johna i věty z úst těch, o kterých je tento příběh především...

 


 

Prolog

Každý rok zemře v Československu na následky předávkování drogami kolem čtyřiceti lidí. Čtyřicet kluků a holek, kteří se alespoň zpočátku nijak nelišili od vás, kteří jste přišli na náš koncert. Dalších, přibližně osmdesát, jich spáchá sebevraždu, protože je drogy zatáhly do slepé uličky, ze které nevidí jiné východisko. Dovolte, abychom naše dnešní vystoupení věnovali nejen vám živým, ale i těm mrtvým, jejichž tragické osudy píší historii cesty drogy v Československu

Radek John, 1988

 


 

Výpovědi narkomanů

"Poprvé... poprvé to bylo bezvadný, to byla zábava, něco jako co jsem ještě nezažil. To jsem si vzal poprvé ještě ve škole... to bylo úplně v pohodě... ehm... ten den perfektně utekl... a pak - pak jsem začal chodit mezi určitý lidi a bylo to..."

"Nu, že jako zapomenu, nebo že si nepřipouštím ty průsery nebo mindráky, nebo tak, prostě jsem jakej jsem, no, když si to vezmu, tak mě nemůže nic rozházet..."

"Vzít - to je to nejsnadnější, co člověk může udělat. Nemusí na to vynaložit žádný úsilí, má to všechno na dlani... na zavolanou..."

"Když jsem dřív chtěl chodit s nějakou holkou, nebo tak, tak jsem si jako nevěřil. Najednou - já nevím, jak se tomu... komplex, nebo co - to je pryč, no... si to vezmu a se můžu bavit úplně klidně s kým chci..."

"No já jsem došel k takový filozofii, že člověk by měl zkusit všechno... jenže to je... sem tomu propadnul."

"Třeba se... třeba se ráno probudím a prostě nedokážu vstát a jít do práce, prostě se musím... ležím a musím se třeba... třeba dvě hodiny ukecávat, jestli mám jít, nebo nemám jít. Bez... bez tý dávky toho nejsem schopnej."

"No já neznám člověka, kterej by si to zkusil jenom jednou. Jednou znamená víckrát."

"Tak jsem se dostal do takovýho stavu, kdy mi bylo zle, i když jsem to nebral. Prostě jsem si to... třeba jsem si to vzal, jsem si píchnul a bylo mi zle. Ale když jsem si nic nevzal, tak mi bylo taky zle. A čím dál tím víc."

"Pokaždý, když dojíždím, tak jsem nasranej na sebe, protože vím, že jsem... že jsem to neměl brát. Já si to... já si to uvědomuju pokaždý už druhej den, když jsem hotovej, když jsem si... když... třeba když jsem si rozkousal jazyk, nebo když se nemůžu hejbat. Jenže když... když... k tomu příště přijdu, tak si to vezmu znova."

"Jednou jsem při vpichu omdlel. Kluci se mě snažili probrat... pak nakonec nade mnou brečeli... jsem přestával vidět a něco mi furt hvízdalo v uších... najednou... třeba to mělo nožičky jako ty chuchvalce prachu... to lezlo, se to hejbalo... padalo na mě..."

"Absťák - to je šílený, to je hrůza, to je strašná deprese... to je úplná opuštěnost - srdce buší a ty máš strach z lidí, ze všech lidí okolo, protože máš pocit, že tě každej pozoruje, že to každej vidí... brečíš a celý hodiny prosedíš na záchodě... je ti hrozná zima... mozek je úplně vygumovanej..."

"Když by to chtěl člověk dokázat, tak prostě - tak by se to muselo změnit všechno okolo něj - všichni lidi, všichni známí - protože když člověm může chtít tisíckrát přestat, ale když nezná lidi, který... za kterýma by mohl jít, nebo se kterýma by se mohl bavit o něčem jiným - prostě... do toho zahučí znova..."

"No vůli už potom člověk nemá žádnou, ta vymizí... No ale proč bych měl vůbec bojovat proti... proti jediný věci, která mi dává pocit, že nejsem marnej... prostě to zakryje to, že sem na hovno, že sem na nic, tak... že mě nikdo nepotřebuje."

"Člověk - člověk se při tomhle naučí počítat s tím, že ta dávka, co si teď dává, že může bejt třeba ta poslední, jo, že prostě, že je v tom třeba něco špinavýho, nebo špatnýho, nebo že tam třeba někdo dal schválně něco špatnýho - jo - nebo organismus to nemusí vydržet prostě tu poslední dávku... to bereš jako něco podružnýho, jako důsledky naprosto vedlejší, protože prostě všechno vostatní pro tebe nemá cenu..."

"Než se znovu kvůli tomu dostat do kriminálu, tak se radši ušlehám k smrti."

"Komukoliv řeknu, že dělá chybu. Dřív jsme říkali, že čím víc nás bude, tak tím líp, tím nás bude míň vidět... mhmm... dneska si nechci už nikoho vzít na svědomí. Je to špatný... je to strašně špatný..."

Zdroj: Album Memento (úvod, prolog, výpovědi narkomanů)

 

 







1. Chtěl bych se vrátit (ještě je čas) - 1:27

Tak tedy konec - ta neodvratná změna
naprázdno lapat a v plících žádný vzduch
jen zachrčení od úst krvavá pěna
takhle se tedy uzavírá kruh
za chvíli se mi před očima setmí
do věčné noci začnu rychle padat
a tím se skončí jeden příběh letmý
jeden zlý sen a jedna strašná zrada

Já ale nechci umřít, prosím vás ještě nechci
chtěl bych se vrátit a začít všechno znova
chtěl bych se nechat jako dítě chovat
snad ještě najdu chybějící slova...


2. Co budem dělat? - 2:24

Začínáme a co budem dělat?
Co si počneme s tou svobodou?
Budem objevovat naše těla
milovat se novou metodou
vymyslíme nový způsob chůze
příští sezónu začnem chodit bokem
nazveme se stylem pohybové fúze
Občas budem tančit krok sun krokem

Co budem dělat? Co budem dělat?
Jak naše svoboda vypadat by měla?
Co budem dělat? Co budem dělat?
Když máme jenom mládí, zdraví a naše těla

Nikdo nám v ničem nebrání
a přece nevím, kam jdeme
je to jen marné čekání
až nám někdo poví, co vlastně chceme
Ze všech stran nám napovídá
jen táhle vytí vlčí
Jo, člověk toho napovídá
a Bůh i ďábel mlčí

Nač si však otázkami lámat mozek
budoucnost máme tak jako tak jasnou
necháme to vše koni, nebo spíš koze
počkáme si, jen až v sále zhasnou
Až na bílém plátně začne defilovat
ten průvod starých známých tváří
se svými problémy pak můžete se schovat
vždyť jsme to my, kdo v tomhle filmu září

Co budem dělat? Co budem dělat?
Jak naše svoboda vypadat by měla?
Co budem dělat? Co budem dělat?
Když máme jenom mládí, zdraví a naše těla
Když máme jenom mládí, zdraví a naše těla



3. V hospodě na hrázi - 2:12

V hospodě Na hrázi elita se schází
tady na život se sází téměř každý den
Nevoní tu lípa a pivo stojí v pípách
ale každý, kdo si píchá, je tady spokojen
Pro šlehy a číchání je tu všechno k mání
jak se to těžko shání vám nechci vyprávět
občas kamarádí přivedou bezstarostný mládí
to se to potom svádí, nádhernej je svět!

Všichni jsou tu jako já
každý mě tady dobře zná
nosí mi prázdné kanystry
jsem pro ně mistr nad mistry
Ani ten frajer z nádraží
tak jako já dobře nevaří
Každý k nám raděj zamíří
přijde sem na ples upíří
Každý mě tu chválí, jak na život kálím
a dnem i nocí pálím svíci z obou stran
Tak jdu to ještě skouknout, než plamínek mi sfouknou
houkačkou mi houknou, svět bude dokonán



4. My jsme ti zbyteční - 3:15

Dáša má rodiče až někde v Africe
Čtyrykrát do roka věší se na klice
Rodiče šetří a zdá se jim o vile
a Dáše se dělají abscesy na žíle
Je sama a v samotě není moc zběhlá
Ale naštěstí pro ni jsme tady my - a jehla

Neboť my jsme ti zbyteční - těch pár nezvaných hostí
v téhleté zemi snů a skutečností

Lída tak dlouho věřila mamince
že stačí na bále počkat si na prince
Když plesy skončily a princi se rozjeli
každý se vystřídal v Lídině posteli
Teď postel je prázdná a Lída je zkřehlá
zahrát ji můžem už jenom my - a jehla

Neboť my jsme ti zbyteční - těch pár nezvaných hostí
v téhleté zemi snů a skutečností
Neboť my jsme ti zbyteční - těch pár nezvaných hostí
v téhleté zemi snů a skutečností



5. Je nám fajn - 3:09

Už si někdy zažil takovejhle nářez
Už ses někdy snažil poznat pravý tváře
Máš takovou sílu, že lámat bys moh skály
A nikdy bys nevěřil, jak ti to pálí
Koukej, jak dokážu poznat, co cítíš
seš jako ta ryba, co unikla síti
a já jsem já ty, taky vyvržen z ráje
a ty si jako já, jsme koně stejný stáje

(to je nářez!) Je nám spolu fajn, príma a báječně
(to je nářez!) Prostě fajn, mile a bezpečně
Je nám fajn!

Jsi krásná, jsi krásná, jsi krásná jak dítě
na věky můžu za vteřinu mít tě
vesmír nás měkce a bolestně zhoupne
budem se milovat, až z lásky zhloupnem
tiše se procházet dětskými hrami
pevně se držet, tak nikdy nebudem sami
Vždyť já jsem jako ty, taky uteklý z psince
a ty si jako já, rub a líc jedné mince

(to je nářez!) Je nám spolu fajn, príma a báječně
(to je nářez!) Prostě fajn, mile a bezpečně
Je nám fajn!

Už si někdy viděl takovejhle recept
stohy tlustejch knih jsem kvůli tomu přečet
když hezky poprosíš, tak dám ti i vzorec
ale nejdřív dokaž ty, jakej si borec!
přijdu hned zítra, dej mi svou adresu
něco ti přinesu, něco si odnesu
Vždyť já jsem jako ty, taky z principu chemik
a ty jsi jako já, já silikon, ty křemík

(to je nářez!) Je nám spolu fajn, príma a báječně
(to je nářez!) Prostě fajn, mile a bezpečně
Je nám fajn!
Je nám fajn!
Je nám fajn!
Je nám fajn!



6. Moře - 5:35

Některá holka, jak kopřiva spálí
S jinou se za týden cítíš jako v noře
Další zas dobýváš jako strmé skály
Ale když myslím na tebe, napadá mě moře
Chladná noc klidu, zuřivosti pěna
Tajemství dálek, všechno to, co nejsme
Svoboda vln, která je nám odepřena
ne proto jací, ale spíš proto, kde jsme

Buď pro mě jako moře
Hravá a veselá a v příští chvíli smutná
Buď pro mě jako moře
Tak blízká a k uzoufání nedostupná

Některý kluk je chladný jak kus ledu
jiný je pluh, s nímž každá žena oře
jeden je kutil a jiný má svou vědu,
ale když myslím na tebe, napadá mě moře
Průzračný živel tající svou sílu
před celým světem a pak se náhle vzepne
dokáže žít s nebem i zemí v míru
bouří se, ale nikdy nezalekne

Buď pro mě jako moře
Hravý a veselý a v příští chvíli smutný
Buď pro mě jako moře
Tak blízký a k uzoufání nedostupný

Lidé jsou zvuky a jiný zase vůně
někdo je Narcis k obrazu svému stvořen
Někteří lidé jsou jako zrádné tůně
ale když myslíme na svět, napadá nás moře
pláň, kde se můžeš ztratit beze stopy
vlna za vlnou a konec v nedohlednu
svět, kde se můžem milovat a topit
a jak zrnka písku spolu klesat ke dnu

Tak buďme jako moře
Hraví a veselí a v příští chvíli smutní
Tak buďme jako moře
Tak blízcí a k uzoufání nedostupní
Tak buďme jako moře
Hraví a veselí a v příští chvíli smutní
Tak buďme jako moře
Tak blízcí a do patnácti nepřístupní



7. Sladce a pomalu - 1:59

Když přimhouřím víčka
vidím vesmír se otáčet
dálka se otvírá jak tajemný květ
je mi tak krásně,
že je mi až do pláče
obejmout chtěl bych celičký svět

Bombaj a Karáčí
Stockholm a Uppsalu
Země se otáčí
sladce a pomalu

Místnost se rozplývá
a čas se už zastavil
v uších mi doznívá pár záhadných vět
Jsi ta nadzemská láska
co hřích z lidí omývá
zítra tě obejme celičký svět

Bombaj a Karáčí
Stockholm a Uppsalu
Země se otáčí
sladce a pomalu

Bombaj a Karáčí
Stockhom a Benátky
Země se otáčí
sladce jak z pohádky



8. Jsme jenom vaše děti - 2:36

Tady nás máte, jaké jste nás chtěli
když se vám nelíbíme, proč jste nás vlastně měli
Tak postavte nás rovnou před popravčí četu
Svět na nás stejně kašle a my se mstíme světu
Najednou vlasy si rvete
a spíláte nám z výšky
jenže to jediné, co čtete
jsou spořitelní knížky
spořitelní knížky
o předplaceném stáří

Jak se to mohlo stát
proč vyrážíme z půdy
jak jedovatý květy
Nás se nemusíte bát
My nejsme žádný zrůdy
Jsme jenom vaše děti
Jsme jenom vaše děti
Vaše děti!

Kašlem vám na práci, to tak někdě pro vás makat
my jsme ti feťáci, každý z nás stará páka
Nechte si ty svý řeči, jak je svět hezký
Kdo myslíte, že skočí na vaše pokrytectví
My máme vlastní morálku
a ta se měří na kubíky
Kašlem vám na mír na válku
nechcem leštit kliky
nechcem leštit kliky
u vašich kanceláří

Jak se to mohlo stát
Kdo za to nese vinu
Kde jsme přišli k téhle sněti
Na co si chcete hrát
Jsme jenom suma vašich činů
Jsme jenom vaše děti
Jsme jenom vaše děti
Vaše děti!



9. Jenom mi nelži - 1:47

Ano, byla jsem v práci
Co říkáš? Žes tam marně volal?
Promiň, řekla jsem práce
a vlastně myslela jsem škola.
Ne, nebyla jsem s nikým.
Jen tramvaj dlouho nejela
Vlastně máš pravdu, chvíli
jsem s kamarádkou seděla

A jenom zorničky tvých očí tě usvědčují ze lži.
Co si mám s tebou počít?
Prosím tě, jen mi nelži!

Dnes ne, až možná v pátek
Ano, vždyť říkám byl jsem za ním
Ne, nemoh mi nic dávat
byla tam u něj nějaká paní
Ty peníze? No počkej
Dneska jsem činži platil
Kolik, žes mi vlastně dala?
Zbytek? Jo, ten jsem asi ztratil.

A jenom zorničky tvých očí tě usvědčují ze lži.
Co si mám s tebou počít?
Prosím tě, jen mi nelži!

Muč mě, mlať mě, raň mě, zab mě
dělej si, co je ti libo.
Drž mě, braň mě, chraň mě, hlaď mě
svěřím ti celý svůj život.
A jestli mi chceš ubližovat
ubližuj mi zas a znova.
Jenom mi nelži!
Jenom mi nelži!



10. Chorobopisy - 1:13

Sedíte přede mnou a říkáte si žvaní
jen čekáte, až budete moct se zvednout
Ze všech mých rad leze na vás spaní
tak vám to řeknu znova a potom ještě jednou
Jako byste si kolem krku vázal provaz
Ještě pár měsíců, pár roků a bude po vás
Koho si myslíte, že to vlastně baví
Koukat se na těla, co sama sebe tráví
Kdo má chuť na to stále stejné hořké čtení
a vidět před očima
nová a nová smuteční oznámení




11. Abstinenční blues - 4:19

Sestro, jste celá v bílym
ale v ruce držíte bič
Sestro, já asi šilím
nechoďte prosím pryč
V hlavě mi stále kvílí
ten houkající vůz
počkejte aspoň chvíli
mám abstinenční blues
Sestro, já se chci napít
ale nechte mi tady klíč
sledují mě dva chlapi
chtějí mě odvést pryč
Díváte se dost vlídně
ale nejspíš cítíte hnus
chce se vám zvracet - klidně
mám abstinenční blues
Sestro, jen se mi smějte
já vás mám stejně rád
jenom mi něco dejte
ať můžu chvíli spát
Cokoli, co mě zbaví
těch plížících se hrůz
já přece nejsem zdravý
mám abstinenční blues



12. Je to Levné a Silné a Dobré - 2:57

Když hvězdy se rozzáří
a měsíc se rozsvítí
tajemní rybáři
nás chytají do sítí
Noc je plná tajemství
a únavy bez spánku
v tom podivném hájemství
si poslechni hádanku:

Je to Levné a Silné a Dobré
Je to Levné a Silné a Dobré

Když zatoužíš po míru
a slova ti nebrání
až odkudsi z vesmíru
se ozve to volání
Čas nejdřív se zastaví
pak protáhne do tenka
a z barevné představy
se vynoří tajenka:

Je to Levné a Silné a Dobré
Je to Levné a Silné a Dobré

Maj to hned za rohem a jí se to s tvarohem
nejlevnější letenka
a nejvěrnější milenka
strašlivá legrace a úplně bez práce
výjezdní položka
aktivní položka
pohodlí obláčku a obloha bez mráčků
jen blázen by nezkusil
co nikdy se nezhnusí
Levné, Silné, Dobré

Je to Levné, je to Silné, je to Dobré
Je to Levné a Silné a Dobré
Je to Levné a Silné a Dobré
Je to Levné a Silné a Dobré
Je to Levné a Silné a Dobré
Je to Levné a Silné a Dobré...



13. Líné Nesmysly - 1:32

Každý den ráno vstávám v pět
a zuby si čistím minut pět
kouknu na pohledy z loňských cest
a pak musím do práce jet
Lidí v mém voze je čím dál tím víc
jejich tváře od vidění znám
žádný z nich ale nemá mi co říct
všichni jedou tam, kam jedu já

Tramvaj cinká, pak jen pro mě zastaví
Řidič spinká, do práce mě stejně dopraví
Na nic nemyslím, jen tak z okna koukám
líné nesmysly potichu si broukám

Ve čtyři projedu matkou měst
a domů se vrátím zas někdy v pět
kouknu na pohledy z loňských cest
a povídám, že bych něco sněd
přečtu si, jaký bude zítra den
a co budou večer v televizi hrát
je mi moc fajn v bezpečí čtyř stěn
tak si jen šlehnu a půjdu brzo spát

Na nic nemyslím, jen tak z okna koukám
líné nesmysly dál si tiše broukám




14. Temná řeka - 3:24

Jsem strašně unavený, tak proč nemůžu spát
proč mám se pořád za něčím hnát
když vábí mě proud, když láká mě temná řeka
s ní chtěl bych splynout a spát

Proč se tak bojím být chvíli sám
Proč se pořád nechám někam zvát
když vábí mě proud, když láká mě temná řeka
s ní chtěl bych splynout a spát

Až mě mořské vlny zprostí
hořkých práv a sladkých povinností
opustím jak motýl těla mříž
a čím víc se sobě vzdálím
tím si budu blíž
zatím mě ale dolů táhne zemská tíž

A proč bych se vlastně měl vzhůru drát
Proč mě tolik děsí vlastní pád
když vábí mě proud, když láká mě temná řeka
s ní chtěl bych splynout a spát




15. To si piš - 1:54

Ten malý mužíček je pořád se mnou
když ráno vstávám, když si jdu v noci lehnout
Sedí mi v hlavě vzadu
něco šeptá
dává mi dobrou radu, i když se na nic neptám

Ten malý mužíček žije v mém bytě
spí s mojí holkou, má se jak prase v žitě
Ty svoje hloupé rady
mi ve dne v noci breptá
nedá se vystrnadit
do ucha mi šeptá:

To si piš, to si piš
ty bídná štěnice
to si piš, to si piš
skončíš na klinice
no to si piš!

To si piš, to si piš
ty bídná štěnice
to si piš, to si piš
skončíš na klinice
no to si piš!

Ten malý mužíček má se mnou velké plány
i když mu říkám: Vystřel, sbal si svý krámy
ty mrcho radící
počkej jednou
octneš se v márnici
jenže nejspíš se mnou

To si piš, to si piš
ty bídná štěnice
to si piš, to si piš
skončíš na klinice
no to si piš!

no to si piš!



16. Zpackaná láska - 2:21

Chtěla jsem být herečkou
chtěla jsem být první dámou
a teď tu ležím s horečkou
a probouzí mě šedé ráno
Chtěla jsem ti být oporou
chtěla jsem ti dodávat sílu
teď se ke mě blížíš s tou potvorou
marně mi zkoušíš nahmatat žílu

Jsem zmařený sen
a prohraná sázka
jen prospaný den
a zpackaná láska

Je zbytečné probírat znova
kdo na tom nese větší vinu
teď topíme se stejně oba
a stahujem se pod hladinu

Je zbytečné se obviňovat
a říkat, že to přestat musí
teď svíráme se stejně oba
dokud jeden druhého nezadusí

Jsem zmařený sen
a prohraná sázka
jen prospaný den
a zpackaná láska

Jsem zmařený sen
a prohraná sázka
jen prospaný den
zpackaná láska


17. Vězení - 3:12

Jsi 329 a já jsem číslo 1
nejdřív se musíš naučit, jak se se mnou jedná
Skončils tu poprvý, myslíš, že na mě budeš koukat svrchu
to poznáš na vlastní kůži, až přijdeš večer pod sprchu
A pak mi předvedeš, jak se tančí hura hura
Jsi 329, jenže pro mě si jen nula

kriminál to je škola
bez sešitů a knížek
kdo chce dělat vola
ten si sám slíže

Ale kdo se bude učit
Dotáhne to někam
a nebudu ho mučit
teď tancuj, no tak - čekám

Máš to za 720 a mi to máme za pár
teď dostaneš pár facek, abys vědě, co je lapák
Jo, ty seš vlastně feťák, no tak předveď, co umíš
nebo ti jednu šlehnem, no co tak blbě čumíš!
A ne abys někdě žvanil, nemáme rádi krysy
Máš to za 720, ale může to bejt i za 1000

kriminál to je škola
bez sešitů a knížek
kdo chce dělat vola
ten si sám slíže

Ale kdo se bude učit
Dotáhne to někam
a nebudem ho mučit
teď šlehej, no tak - čekám



18. Dej mi mou dávku - 0:56

Dej mi mou dávku, já už nemůžu dál
nezavírej přede mnou dveře
všechno mě svědí a pálí a řeže
a vidíš, že klečím, ještě včera jsem stál
mé tělo mi za chvíli vyhlásí stávku
tak už mě nemuč a dej mi mou dávku



19. Chtěl bych se vrátit (je však už pozdě) - 4:39

Tak tedy konec - ta neodvratná změna
naprázdno lapat a v plících žádný vzduch
jen zachrčení od úst krvavá pěna
takhle se tedy uzavírá kruh
za chvíli se mi před očima setmí
do věčné noci začnu rychle padat
a tím se skončí jeden příběh letmý
jeden zlý sen a jedna strašná zrada

Já ale nechci umřít, prosím vás ještě nechci
chtěl bych se vrátit a začít všechno znova
chtěl bych se nechat jako dítě chovat
chtěl bych se modlit, ale chybějí mi slova

Tak to je konec... maminko... to bolí
vzpomínáš... tenkrát... bylas celá v bílym
já brečel... bál se poprvé do školy
vedlas mě za ruku... veď mě, šílím
Eva šla napřed... musim za ní
támhle ji vidím... proč otáčí se zády
opravdu musim... napíšu ti psaní
plné zlých snů a mojí vlastní zrady

Já ale nechci umřít, prosím vás ještě nechci
je pozdě začít všechno znova
Nikdo mě neuslyší taky vykřikovat
to jenom v chladnoucím mozku mi doznívají slova.





Kompletní texty a texty, které se na desku nevešly



Když máš dost, máš dost

Už nechci tupě šlapat po silnici
Co mě nikdy nedovede nikam
To nádobíčko skončí v popelnici
Téhleté cesty se dobrovolně zříkám.
Zjizvená žíla, tak já se loučím
Byla to síla, teď ale končím

Když máš dost, máš dost.
Pak se ti náhle v hlavě rozední
Když máš dost, máš dost,
Tahleta dávka byla poslední

Dnes jsem se narodil, začínám nový život
chtěl bych si dokázat, že taky něco umím
dlouho jsem marodil, až je mi z toho blivo,
v mé hlavě stále někdo jiný mluví
Začínám šílet, nevím, kde bydlím
Úžasný výlet, teď to však mydlím.

Když máš dost, máš dost
Pak se ti náhle v hlavě rozední
Když máš dost, máš dost,
Tahleta dávka byla poslední

Když máš dost, máš dost...




Chorobopisy

Sedíte přede mnou a říkáte si, že žvaní,
Jen čekáte, až budete moct se zvednout.
Ze všech mých rad leze na vás spaní,
Tak vám to řeknu znova a potom ještě jednou.
Jakoby jste si vázal kolem krku provaz
Ještě pár měsíců, pár roků a bude po vás.
Koho si myslíte, že to vlastně baví
Tvářit se vlídně a říkat, to se zpraví.
Kdo má chuť věčně se dívat na strhané rysy
A vidět před očima stále stejné chorobopisy.

Dřív, než si myslíte, budete mít, co chcete,
Ode všech pokoj a patřit jenom sobě.
Jste spokojen s tím, jak do očí mi lžete,
Jenže mi lžete o svém vlastním hrobě.
Jakoby jste si vázal kolem krku provaz
Ještě pár měsíců, pár roků a bude po vás.
Koho si myslíte, že to vlastně baví
Je to váš vlastní osud, je to vaše zdraví.
Kdo má chuť věčně studovat nové soudní spisy
A vidět před očima stále stejné chorobopisy.

Nemůžete se dočkat, už abyste byl zpátky
A mohl míchat ty jedovaté karty.
Společnou rukou psát předposlední řádky
Krátkého parte vaší poslední party.
Jako byste si vázal kolem krku provaz
Ještě pár roků, pár měsíců a bude po vás
Koho si myslíte, že to vlastně baví,
Dívat se na těla, jak sebe sama tráví
Kdo má chuť na to stále stejné hořké čtení
A vidět před očima nová a nová
smuteční oznámení




Černý stín

Dlouhá noc, venku svítá
Černý stín krajem lítá
Krouží tmou, tvar svůj střídá
Má můj klíč, práh mi hlídá.

Černý stín krouží dál
Jít kousek blíž by se bál
Černý stín zvyklý lhát
Vím, co chce říct: "Nesmíš spát!"

Známá tvář mi tu schází
Vlídný hlas v poušti frází
Černý stín blíž se plíží,
Skrývá den za černou mříží

Tak přijď, ať můžu spát
Víš, že mi tu schází známá tvář
A ty jsi víc, než známý

Tak přijď, ať můžu spát
Víš, že mi tu schází známá tvář
A ty jsi víc, než známý...

Černý stín s černou kávou
Černý dvůr s černou trávou
Černý plášť s černou kápí
Černý sen, co mě trápí

Černý stín krouží dál,
Jít kousek blíž by se bál.
Černý stín zvyklý lhát
Vím, co chce říct: "Nesmíš spát!"

Dlouhej den, už se smráká
Černý stín zas mě láká
Černý stín dluh svůj splácí
A já už vím, že tě ztrácím.

Tak přijď, ať můžu spát
Víš, že mi tu schází známá tvář
A ty jsi víc, než známý...

Tak přijď, ať můžu spát
Víš, že mi tu schází známá tvář
A ty jsi víc, než známý...




Když tenhle svět nás nemá rád

Je ti blbě po ránu,
je ti blbě večer,
Je ti jako po flámu
a čas se jenom vleče
Pár klotovejch rukávů
Je všechno, co tě čeká
Marně čekáš na zprávu
A marně se teď vztekáš
Tak co aby ses probudil
A vylez z černý díry
Na novej svět se objevil
Pan Timothy Leary

Háčko, céčko, to je sen
Na smutek éčko, perník vem.
To všechno jsou šlehy
Plné vzrušení a něhy
To všechno jsou cesty
Jak tenhle svět přelstít
To všechno jsou cesty
Jak se můžeme pomstít.

Nemáš žádný nadání
A neláká tě výška
Nikdo ti však nebrání
Číst si v pěknejch knížkách
O tom, co máš polykat
I o tom, co máš šlehat,
Pak poznáš, co je vědění
A poznáš, co je něha.
A všechno je tam vědecky
A vůbec žádný chýry
To napsal jednou pro vždycky
Pan Timothy Leary

Nač by ses měl někam drát
Po hromadách špíny
Když tenhle svět nás nemá rád
Tak najdeme si jiný

Když tenhle svět nás nemá rád,
Tak najdeme si jiný
Když tenhle svět nás nemá rád
Tak najdeme si jiný.





Dej mi mou dávku

Náhle se vzbudíš uprostřed noci,
Nevíš, čí jsi a kdo tě vlastně honil.
Jen tělo máš úplně mokrý a prostěradlo studí
Byla to smrt, kdo před chvílí zvonil.
Ne, smrt ještě ne,
ne, smrt ještě ne,
Byly to jenom krysy, bílé a hladové

Dej mi mou dávku, já už nemůžu dál,
Nezavírej přede mnou dveře
Všechno mě svědí a pálí a řeže.
Vidíš, že klečím, ještě včera jsem stál
Mé tělo mi za chvíli vyhlásí stávku,
Tak už mě nemuč a dej mi mou dávku.

Vidíš vše v mlze a zatínáš zuby
V ústech máš šťovík a horký dech pouště
Nějaký trapič ti v břiše utahuje uzel
Teď musíš to snést, teď nesmíš to pouštět
Ne, teď ještě ne,
ještě tě neuloví
Ještě tě nedostanou ty krysy hladové.

Dej mi mou dávku, já už nemůžu dál,
Nezavírej přede mnou dveře
Všechno mě svědí a pálí a řeže.
Vidíš, že klečím, ještě včera jsem stál
Mé tělo mi za chvíli vyhlásí stávku,
Tak už mě nemuč a dej mi mou dávku.

Pořád jdou za mnou ty zlověstné stíny,
Stále se blíží a podobu mění.
Vím, co asi chtějí, vidět mě padnout
Sledovat konec, ale konec to není
Ne, zdaleka ne,
ne, zdaleka ne
Jen ať cestu mi zkříží ty krysy hladové.

Zatím však dej mi mou dávku, já už nemůžu dál,
Nezavírej přede mnou dveře
Všechno mě svědí a pálí a řeže.

Vidíš, že klečím, ještě včera jsem stál
Mé tělo mi za chvíli vyhlásí stávku,
Tak už mě nemuč a dej mi mou dávku.

 



Chtěl bych se vrátit (ještě je čas) 1:27
Petr Novák / Michael Žantovský

Co budem dělat?
2:24
Ladislav Klein / Michael Žantovský

V hospodě na hrázi
2:12
Ladislav Klein / Michael Žantovský

My jsme ti zbyteční
3:15
Petr a Pavel ORM / Michael Žantovský

Je nám fajn
3:09
Petr Novák, Stanislav Staněk / Michael Žantovský

Moře
5:35
Karel Novák / Michael Žantovský

Když tenhle svět nás nemá rád
Petr Novák, Stanislav Staněk / Michael Žantovský

Sladce a pomalu
1:59
Ladislav Klein / Michael Žantovský

Černý stín
Ladislav Klein, Karel Novák / Michael Žantovský

Jsme jenom vaše děti
2:36
Ladislav Klein, Stanislav Staněk / Michael Žantovský

Jenom mi nelži
1:47
Petr Novák / Michael Žantovský

Chorobopisy 1:13
Petr Novák / Michael Žantovský

Abstinenční blues
4:19
Karel Novák / Michael Žantovský

Je to levné a silné a dobré
2:57
Petr Novák, Stanislav Staněk / Michael Žantovský

Když máš dost, máš dost
Petr a Pavel ORM / Michael Žantovský

Líné nesmysly
1:32
Ladislav Klein / Michael Žantovský

Temná řeka
3:24
Ladislav Klein / Michael Žantovský

To si piš
1:54
Petr Novák, Stanislav Staněk / Michael Žantovský

Zpackaná láska
2:21
Petr a Pavel ORM / Michael Žantovský

Vězení (329)
3:12
Petr a Pavel ORM / Michael Žantovský

Dej mi mou dávku
0:56
Petr Novák / Michael Žantovský

Chtěl bych se vrátit (je však už pozdě)
4:39
Petr Novák / Michael Žantovský

 





Petr Novák
skupinu G & B řídí Ladislav Klein
G & B:
Ladislav Klein - klávesy, flétna (9, 13), sbor (2-8, 12, 17)
Stanislav Staněk - kytara, sobr (2-8, 12, 15, 17)
Adolf Seidl - kytara, sbor (2-8, 12, 15, 17)
Karel Novák - baskytara, sbor (2-8, 12, 15, 17)
Martin Rychta - bicí, perkuse (2, 7, 13), sbor (4, 5, 7, 8, 12, 17)
Jana Hrušková - zpěv (2, 5, 6, 8, 9, 12, 16)

Nahráno ve studiu ORM, říjen - listopad 1989
Hudební režie: Petr Dvořák
Zvuková režie: Pavel Růžička
Spolupráce na realizaci: Ladislav Klein
(původní LP deska Panton 81 0962-1311)
1990 Panton
1997 BONTON Music a. s.
Editor: Karel Knechtl
Remastering: Oldřich Slezák ve studiu ADK, 1997
Cover desing Pavel Jasanský, 1997
s použitím původního obalu - Petr Foltera, 1990
Photos - Pavel Hron, 1990; Ivan Prokop, 1997
Litografie PRINCO International s. r. o.

 


Kolotoč svět - Modlitba za lásku - Ve jménu lásky - Kráska a zvíře - Co je to láska
Sladké trápení - Ahoj, tvůj Petr - The Greatest hits - Zpověď - 12 NEJ - Memento
Live - Dávné sliby - Náhrobní kámen - Síň slávy - Klaunova zpověď