Náhrobní kámen (1996)
Náhrobní kámen   1. Já budu chodit po špičkách (2:17)
  2. Povídej (2:04)
  3. Náhrobní kámen (3:50)
  4. Klaunova zpověď (4:06)
  5. Vracím se z flámu (2:28)
  6. Špinavý ráj chudých (2:47)
  7. Jsem tak líný (2:48)
  8. Pokoj č. 26 (2:30)
  9. Lež bláznivého básníka (2:35)
  10. Toreador se nesmí bát (2:44)
  11. Řekni proč pláčeš (2:49)
  12. Stůj (4:03)
  13. Dívky z perel (2:36)
    14. Den štěstí (3:23)
    15. Když padají skály (2:51)
    16. Zlá chvíle (4:05)
    17. Uteč dřív, než přijdu k vám (2:07)
    18. Bezhlavý rytíř (3:41)
    19. Jdi dál (3:13)
    20. Dětský oči (4:04)
    21. (3:39)
    22. Be My Daughter (2:11)
    23. Why Do You Leave Me (2:44)









Sleeve – note k singlu Den štěstí / Když padají skály
Ivo Plicka, 1969



Válka

- - - - - - !
Chlapci a muži odcházejí,
ženy a děti čekají,
čekají na ty, kteří se nevrátí.
A ti co přijdou zpět
marně hledají svůj dům,
svou ženu, své děti.

Všude na světě se lidé milují,
jak dlouho ?
Snad věčně, pokud…
se mezi ně nepostaví válka.

A my víme,
že ve světě se zatím pořád bojuje.
Statistika hovoří o všem,
jen počet zničených lásek ji nezajímá.
Ale bude jich hodně.
A proto vychází tato deska.
Zpěvák zde protestuje za ty,
kteří pro slzy nemohou mluvit,
Ať je jejich jazyk jakýkoliv.
A za ty,
kteří v lásku teprve doufají,
chce vybojovat mír.
Snad jednou, až se přestane
v celém světě střílet,
bude tato deska zbytečná.
Potom ji klidně vyhoďte oknem.

A nebo raději ji schovejte
jako vzpomínku kdyby…
ale ne, vyhoďte ji !!!!!







Já budu chodit po špičkách
(Petr Novák / Ivo Plicka)

Zavři pusu a jdi spát
vždyť už bude brzo den
nech si o mě něco zdát
ať je krásný ten tvůj sen.

Já budu chodit po špičkách,
snad tě tím nevzbudím
až slunce vyjde v tmách
polibkem tě probudím.

Jdi si lehnout ať už spíš
ať z toho snu něco máš
až se ráno probudíš
polibek mi taky dáš.

Já budu chodit po špičkách
snad tě tím nevzbudím
až slunce vyjde v tmách
polibkem tě probudím.

Rozhoď vlasy na polštář
a sni o mě krásnej sen
až se ráno probudíš
bude tady nový den.

Já budu chodit po špičkách
já budu chodit po špičkách.




Povídej
(Petr Novák / Ivo Plicka)

Povídej jestli tě má hodně rád víc než já
jestli když večer jdeš spát ti polibek dá
tak jako já, to už je dávno
tak povídej hej povídej.

Povídej nechal tě být vždyť měl tě tak rád
nebo´s ho nechala jít když šel k jiný spát
tak jako mě, to už je dávno
tak povídej hej povídej.

Povídej
Jestli se ti po mě stýská když jdeš večer spát
jestli když večer se blýská nepřestala ses bát.

Povídej ne já se nevrátím jdi domů spát
svou lásku ti vyplatím víc nemůžu dát
tak jako dřív to už je dávno
tak povídej hej povídej
povídej povídej povídej.




Náhrobní kámen
(Petr Novák / Ivo Plicka)

Když půjdeš po cestě kde růže vadnou
kde rostou stromy bez listí
tak dojdeš na místo kde tvý slzy spadnou
na hrob co nikdo nečistí.

Jen starej rozbitej náhrobní kámen
řekne ti kdo nemoh už dál
tak sepni ruce svý a zašeptej amen
ať jsi tulák nebo král.

dřív děvče chodilo s kyticí růží
rozdávat lidem štěstí a svůj smích
oči ji maloval sám Bůh černou tuší
pod jejím krokem hned tál sníh

Všem lidem dávala náručí plnou
sázela kytky podél cest
jednou však zmizela a jako když utne
přestaly růže náhle kvést.

Pak jsem jí uviděl ubohou vílu
na zvadlých květech věčně snít
všem lidem rozdala svou lásku a sílu
že sama dál nemohla dál žít.

Tak jsem jí postavil náhrobní kámen
a čerstvé růže jsem tam dal
pak jsem se pomodlil a zašeptal amen
a svoji píseň jsem jí hrál.




Klaunova zpověď
(Petr Novák / Ivo Plicka)

Já v mládí často podobal se vánku
a říkali mi že mi rozum chybí
dnes dnes už mám už mám na kahánku
a vy se ptáte proč vám to povídám.
Tak slyšte, já miloval jsem lidi
a proto jim, ne Bohu se zpovídám.

Říkalo se o mě, že prý jsem hrubý
drzý a hloupý, nic prý mi nevadí,
vám lidem, vám se to mluví,
já však byl šašek a musel jsem se smát.
A bál jsem se, že pláč můj prozradí,
že chtěl jsem lásku svou někomu dát.

Teď už mi líčidla rozežrala tvář
a maska smíchů navěky mi spadla,
tam v dáli vidím, vidím slunce zář,
já za tím sluncem musím jít.

Dohrála hudba, opona spadla,
alespoň dneska chci lidskou hrdost mít.

Po celý svůj život rozdával jsem smích,
měl jsem rád lidi a žil jsem pro potlesk,
a snad jsem taky snad taky trochu zpych,
přesto bych rozdal, všechno co jen mám.
Však nemám nic, mě zbyl jenom stesk
tak běžte všichni pryč, já chci umřít sám.




Vracím se z flámu
(Miroslav Helcl / Ivo Plicka)

Vracím se z flámu
a mám ránu
mluvím z cesty
a v rukou mám svojí bledou tvář.

Mám šikmej stín,
mám šikmej stín,
kdo mě potká
jde s nosem zdviženým.

Proč svět se houpá
když má stát,
měl by jsem jít spát.

V krku mě pálí
klobouk válím
špinou cesty
a v rukou mám svojí bledou tvář.

Mám šikmej stín,
mám šikmej stín,
kdo mě potká,
jde s nosem zdviženým.

Proč dneska vítr
tak fouká, tak fouká,
proč každej
se kouká na můj stín.

Vracím se z flámu
a mám ránu
mluvím z cesty
a v rukou mám svoji bledou tvář.

A slunce zatím
co sebou mlátím
na mou cestu
rozlilo tu svoji zlatou zář.




Špinavý ráj chudých
(Petr Novák / Ivo Plicka)

Jdu ve stopách tvých pořád dál skoro až k vám
až k vašim dveřím, kde teprv poznávám,
že jsem přišel tam, kam se nesmí jít
do čtvrti chudých, kde ve špíně musej žít.

Obchody se štítem, domy rozbité
okna bez květin, koše se smetím,
tam máš svůj ráj, svůj celej ráj,
svůj celej dům, ooh děvče teď už tě znám.

Vím, že jsi z těch krásných žen
pro mě nedostupných,
jimž dala zem všechnu svou krásu
a do úst smích.

Špinavý je chudých ráj.
Chtěl jsem to všechno poznat
ty domy, ulice, ale hlavně tebe.

Špinavý je chudých ráj, špinavý je chudých ráj,
špinavý je chudých ráj, špinavý je chudých ráj.




Jsem tak líný
(Petr Novák / Ivo Plicka)

Horkem spoutaný,
ležím před vámi
a jsem tak líný,
nechte mě prosím být.

Láskou znavený,
ležím na zemi
a jsem tak líný,
nechci vás už mít rád.

Chtěl bych být sluncem,
spoutat vás žárem svým,
abyste musela
lehnout do sena
a tam spát a tam snít.

Sluncem přikovám,
ležím v trávě sám
a jsem tak líný,
nechte mě prosím spát.

Chtěl bych být sluncem,
spoutat vás žárem svým,
abyste musela
lehnout do sena
a tam spát a tam snít.

Sluncem přikovám,
ležím v trávě sám
a jsem tak líný.




Pokoj č. 26
(Petr Novák / Ivo Plicka)

Tam v pokoji číslo dvacet šest
prodávají holky svoji čest,
okno, který skrývá starej dvůr,
rozvrzaná postel, židle, stůl.

Když za to pár korun dáš,
tak na pár dnů domov máš,
pak ale však musíš jít zas dál.
Dál cestou necestou - jen na pár dnů,
můžeš tady zůstat - jen na pár dnů,
než dívka dá ti ústa - jen na pár dnů,
a nebudeš sám.

Tam v hotelu starým pokoji
kde jen mrtvej sám se nebojí,
tam si holce hlavu do klína dáš,
těch pár korun na to ještě máš.

Kdyby tak chtěl někdo přijít k nám,
přijít třeba nepoznán,
než-li budu muset jít zas dál.
Dál cestou necestou - jen na pár dnů,
byl by to můj známý - jen na pár dnů,
bydlel by tu s námi - jen na pár dnů,
a nebyl bych sám, sám, sám, sám.




Lež bláznivého básníka
(Petr Novák / Ivo Plicka)

Tam, kam může jenom pták,
v zámku dívka spí,
nikdo z lidí neví jak,
dostal by se k ní.

Tak jenom pojď,
vím, jak jít,
já cestu znám, pojď,
nech vše být,
tu dívku ti dám, pojď,
vím, jak jít,
já cestu znám.

Půjdeš zlatým údolím,
lesem mrtvých snů,
projdeš domkem ubohým,
štěstím všedních dnů.

Tak jenom pojď,
vím jak jít,
já cestu znám, pojď,
nech vše být,
tu dívku ti dám, pojď,
vím, jak jít,
já cestu znám.

Já jsem básník a ne lhář,
a ty jsi můj rým,
ty se totiž podobáš
princi, o němž sním.

Tak jenom pojď,
vím jak jít,
já cestu znám, pojď,
nech vše být,
tu dívku ti dám, pojď,
vím, jak jít,
já cestu znám.
Pojď, vím, jak jít,
já vím jak jít.




Toreador se nesmí bát
(Petr Novák / Ivo Plicka)

Pusťte dnes dceru svojí se mnou ven
nebuďte paní na nás zlá,
přece jí nesvěříte čtyrem zdem,
vždyť víte, že mě ráda má.

Dávám vám na to ruku svou, ruku svou
že přijdem hned zároveň s tmou, přijdem s tmou
nepůjdem dál
než na bulvár,
kde v kině snů
budou hrát.

Jak býků pán
v koridě sám
zahyne rád
pro dívku svou, pro dívku svou.

Toreador se nesmí, nesmí bát, nesmí bát,
život svůj za dívku krásnou dát, život dát.
Toreador se nesmí, nesmí bát, nesmí bát,
ten film jen dneska budou hrát, jen dnes hrát.
Toreador se nesmí, nesmí bát, nesmí bát.
toreador se nesmí, nesmí bát, nesmí bát.




Řekni, proč pláčeš
(Petr Novák / Ivo Plicka)

Řekni, proč pláčeš, co ti schází,
řekni, proč pláčeš, hlavou házíš,
proč nejdeš spát,
proč nejdeš spát,
proč nejdeš spát.

Ústa máš němý, oči prázdný,
takže já nevím, co ti schází,
k čemu ten pláč,
k čemu ten pláč,
k čemu ten pláč.

V dlaních ti nesu květy,
do nich jsem zaklel věty,
lásko má, ty víš, jak tě mám rád.
Nesu ti kytku růží,
krk se mi přitom úží,
musím se pořád jenom ptát.

Řekni, proč pláčeš, když jsi má,
řekni, proč pláčeš, pláčeš.
Řekni, proč pláčeš, když jsi má,
řekni, proč pláčeš, když jsi má.

Řekni, proč pláčeš, když se stmívá,
řekni, proč pláčeš, když ti zpívám,
že jsi jen má,
že jsi jen má,
že jsi jen má.

V dlaních ti nesu květy,
do nich jsem zaklel věty,
lásko má, ty víš, jak tě mám rád.
Nesu ti kytku růží,
krk se mi přitom úží,
musím se pořád jenom ptát.

Řekni, proč pláčeš, když jsi má,
řekni, proč pláčeš, pláčeš.




Stůj
(Petr Novák / Jiří Smetana, Ivo Plicka)

Stůj, tam dál, tam nesmíš jít,
tam číhá hřích,
stůj, tam dál, nedá se žít,
tam neznaj smích.

Věř slovům mým,
tam je jen stín,
nebyl bych dál už tvůj,
prosím tě stůj.

Stůj, tak stůj, proč mizíš s tmou,
když chci tě mít,
stůj, tak stůj, když hvězdy jdou,
proč chceš též jít.

Tam rub je líc,
zpět nepřijdeš víc,
nebyl bych dál už tvůj,
prosím tě stůj.

Čas z mincí sbírá
to co maj mít,
mně strach hrdlo svírá,
když s léty chceš jít.

Stůj, tam dál stáří je blíž,
a z lásky splín,
stůj, tam dál, jsou hory výš
a tmavne stín.

Tam rub je líc,
zpět nepřijdeš víc,
nebyl bych dál už tvůj,
prosím tě stůj.

Čas z mincí sbírá
to co maj mít,
mně strach hrdlo svírá,
když s léty chceš jít.

Stůj, buď mou,
stůj, buď mou.




Dívky z perel
(Jan F. Obermayer / Jiří Smetana, Ivo Plicka)

Když slunce barvu ztrácí
a oči dívek jdou spát,
tak doma sedím sám
a v perlách přemítám,
svý lásky ukrývám.

Znám všechny jejich jména,
těm perlám je vždy dávám
a dívky z perel mých
jsou pořád samý smích,
snad jarní vítr dých.

Jen se vždy trochu bojím,
že z perel zbydou slzy,
tak snad až půjdu spát,
ty dívky z perel snad
budou se mi zdát.

Den se ztrácí, co mi zbývá,
zdá se tak marným, zdá se tak marným,
dívky v perlách s láskou skrývám,
zdá se tak marným, zdá se marným.

A dívky z perel mých
jsou pořád samý smích,
snad jarní vítr dých.

Znám všechny jejich jména,
těm perlám je vždy dávám.

A dívky z perel mých
jsou pořád samý smích,
snad jarní vítr dých.

A dívky z perel mých
jsou pořád samý smích,
snad jarní vítr dých.

Jen se vždy trochu bojím,
že z perel zbydou slzy,
tak snad až půjdu spát,
ty dívky z perel snad
budou se mi zdát.

Den se ztrácí, co mi zbývá,
zdá se tak marným, zdá se tak marným,
dívky v perlách s láskou skrývám,
zdá se tak marným, zdá se marným.

Tak snad až půjdu spát,
ty dívky z perel snad
budou se mi zdát,
tak snad až půjdu spát,
ty dívky z perel snad
budou se mi zdát.




Den štěstí
(Petr Novák / Jiří Smetana, Ivo Plicka)

Z tvé tváře zbyl mi stín
a z lásky hřích,
nevím, zda sním či bdím,
slyším tvůj smích.

Bejby, chtěl bych tě mít,
vidět zas tvou tvář,
s tebou ven jít,
den štěstí zas žít.

Kdy mě zas políbíš,
hloupě se ptám,
bezesnů spánkem spíš,
ten spánek já znám.

Bejby, chtěl bych tě mít,
s tebou ven jít,
den štěstí zas žít,
den štěstí, den štěstí zas žít.

Zní z dálky dětský smích
a já jsem sám,
pár růží krvavých k Václavu dám.

Bejby, bejby, chtěl bych tě mít,
s tebou ven jít,
den štěstí zas žít,
den štěstí zas žít, pár růží, pár růží.
Na pomník k Václavu jdi dát.




Když padají skály
(Petr Novák / Ivo Plicka)

Ten, kdo chodí kolem hor má znát
cestu, kde se větru může smát,
cestu, kterou může vždycky jít,
i když skály padaj, přesto bude žít.

Slyšte lidé, skály jdou,
člověk je malej, skály jdou,
to kamení tak těžký, skály jdou
a smrt je věčnou tmou, skály jdou.

Když padaj skály těžko je žít,
zastavit hory, nebo se někam skrýt,
kdo za to může, že skály padaj z hor,
na mladou trávu se valí černej mor.

Slyšte lidé, skály jdou,
však přijde chvíle, skály jdou,
kdy všechno kamení, skály jdou,
vyženeme z našich hor, skály jdou.




Zlá chvíle
(Petr Novák / Pavel Vrba)

Dál hejna ptáků nesou k nám chvíli zlou
a smutek padá k zahradám s chvílí zlou,
tvář svou dlaní skrývám,
vím, že jen jedno dál mi zbývá,
žít s chvílí zlou, chvílí zlou, tak zlou.

Vím, že dnes marně odmítám chvíli zlou,
co platné, že jí nevítám, chvíli zlou,
tvář mou slzy smáčí,
sám s ní ve dne v noci kráčím
dál s chvíli zlou, chvíli zlou tak zlou.

Ta chvíle je tak dlouhá,
málem padám únavou,
bohům všem , všem se rouhám,
co jsou jestli jsou.

Až hejna zpátky odplavou, ať už jdou,
víc nebudu mít nad hlavou chvíli zlou,
vím, louka bude vonná,
vím, že i můj smutek skoná
chvíli zlou, chvíli zlou tak zlou.

Ta chvíle je tak dlouhá,
málem padám únavou,
bohům všem , všem se rouhám,
co jsou jestli jsou.

Vím, že dnes marně odmítám chvíli zlou,
co platné, že jí nevítám, chvíli zlou,
tvář mou slzy smáčí,
sám s ní ve dne v noci kráčím
dál s chvíli zlou, chvíli zlou tak zlou.

Až hejna zpátky odplavou, ať už jdou,
víc nebudu mít nad hlavou chvíli zlou,
vím, louka bude vonná,
vím, že i můj smutek skoná
chvíli zlou, chvíli zlou tak zlou.
S chvíli zlou, chvíli zlou, tak zlou.




Uteč dřív, než přijdu k vám
(Jan F. Obermayer / Ivo Plicka)

Uteč dřív, než-li přijdu k vám,
vždyť víš, že v očích blesky mám,
a deště kolik chci jen mít,
běž se chlapče někam skrýt
a pověz dívkám, že chci být sám.

Uteč dříve, než-li přijdu k vám,
schovej někam dívku svou,
uteče dříve, než-li přijdu k vám,
se mnou všechny hříchy jdou.

Uteč dřív, než mě uvidíš,
nebo se klidně nevyspíš,
já v těle celý peklo mám
a cizí dívky přebírám,
uteč dřív, než přijdu trochu blíž.

Uteč dříve, než-li přijdu k vám,
varuj dívky, který znáš
uteče dříve, než-li přijdu k vám,
hleď si lásky, když ji máš.

Král i bláze klekaj na zem,
když je stíná láska lživá.

Uteč dříve, než-li přijdu k vám,
schovej někam dívku svou,
uteče dříve, než-li přijdu k vám,
se mnou všechny hříchy jdou.

Uteč dříve, než-li přijdu k vám,
varuj dívky, který znáš
uteče dříve, než-li přijdu k vám,
hleď si lásky, když ji máš.




Bezhlavý rytíř
(Petr Janda / Jiří Vitinger)

Slyšte můj příběh křesťané, jen proto jsem ho složil,
ať se vám nikdy nestane, to co já chudák prožil,
jsem rytíř s hlavou v podpaždí, chodím, když půlnoc houká,
nestraším, ani nevraždím, jenom tak smutně koukám.

Tu hlavu na krk Bůh mi dal, tak jak to vždycky dělá,
já jednu dámu miloval a ta tu hlavu chtěla.

Že odříct dámě nesvedu, byl mi ten příkaz svatý,
vyšel jsem takhle ve středu a v pátek přišel sťatý,
přijdu k té dámě upjaté, padnu před její vnady,
a rty mé hlavy uťaté šeptají, tak jsem tady.

A dodám jen tak potichu, teď odměnu chci od vás,
však dáma se dá do smíchu, říká, no to je vodvaz.

Vy vážně bral jste hloupý vtip,
to špatně znáte dámy,
s hlavou jste se mi líbil líp,
však bez hlavy, co s vámi.
A z jejích úst se řinul smích,
jak voda přes oblázky,
tak jsem tu svoji hlavu zdvih
a prchal od té krásky.

Teď chodím s hlavou v podpaždí, každou noc zajdu jinam,
ženy mě dávno nedráždí, sám pro sebe se stínám.

A toho z vás kdo pro ženu bláhově hlavu ztratí,
pánové, toho proženu a jakmile ho doženu,
tak za mě pití platí.




Jdi dál
(Petr Novák / Pavel Vrba)

Když ticho vznikne za větou,
když v úsměvu je vzlyk,
když láska končí odvetou,
když vzduch je složen z dýk.
Tehdy máš hlavu spletenou
a slyšíš stokrát s ozvěnou,
co dál, co dál.

Když hodiny jdou pozpátku,
když z bystřiny je kal,
když svět je složen ze zmatků,
prosím tě jdi dál.
I když máš hlavu spletenou,
volej stokrát s ozvěnou,
jdi dál, jdi dál.

Nepadej, prosím zemdlený,
pád to je věc poslední,
uslyšíš širé ozvěny, uslyšíš zvon polední.

Když hodiny jdou pozpátku,
když z bystřiny je kal,
když svět je složen ze zmatků,
prosím tě jdi dál.
I když máš hlavu spletenou,
volej stokrát s ozvěnou,
jdi dál, jdi dál.

Nepadej, prosím zemdlený,
pád to je věc poslední,
uslyšíš širé ozvěny, uslyšíš zvon polední.

Když hodiny jdou pozpátku,
když z bystřiny je kal,
když svět je složen ze zmatků,
prosím tě jdi dál.
I když máš hlavu spletenou,
volej stokrát s ozvěnou,
jdi dál, jdi dál, jdi dál,
jdi dál, jdi dál, jdi dál.




Dětský oči
(Petr Novák / Ivo Plicka)

Její dětský oči smutně na mě hledí,
jako když to vědí, že je nechám být,
její dětský oči jenom pro mě pláčí,
svou tvář v slzách smáčí, že už musím jít.

Že prej zná lásku,která je věčná,
že prej mě může všechno dát.
Že by mi byla prý strašně vděčná,
kdybych jí chtěl mít trochu rád.

Prosím tě děvče, vždyť ty seš dítě,
kolik ti jenom může být.
Vždyť ani nevím, zda-li pak smím tě,
na ústa hebká políbit.

Dala mi ústa, dala mi sebe,
potom šla domů sama spát,
já tu teď stojím, hrůzou mi zebe,
teď se mi o ní bude zdát.

Její dětský oči smutně na mě hledí,
její dětský oči jenom pro mě pláčí,
svou tvář v slzách smáčí, že už musím jít.

Dala mi ústa, dala mi sebe,
potom šla domů sama spát,
já tu teď stojím, hrůzou mi zebe,
teď se mi o ní bude zdát, zdát.





(Jan F. Obermayer / Ivo Plicka)

Vím, že jaro mívá dlouhý stín,
znám bouřky, co jdou s létem k nám,
zlej je podzim, v němž deště spěj
a všem se zdá,
že zima zlá,
jsem já.

Já jsem stínem co má slunce,
já, já jsem bouřkou s letním puncem,
já, já jsem déšť co věčně slzí,
já jsem prostě já,
aspoň co se zdá,
jsem já.

S větrem se vznáším,
a déšť mám v dlaních svých,
jen vrány plaším nic víc.
Vším můžu být,
jenom ne smích,
a proto nemám komu říct.

Já jsem sen, kterej se v noci zdá,
já jsem rukou, co ti někdo dá,
já jsem tím, co každej doma má,
já jsem jen já,
nic víc,
než já.

Já jsem tím, co každej doma má,
já jsem jen já,
nic víc,
než já, než já, než já.

 


 

Já budu chodit po špičkách (2:17)
Petr Novák / Ivo Plicka
5. 6. 1967, studio Dejvice

Povídej
(2:04)
Petr Novák / Ivo Plicka
5. 6. 1967, studio Dejvice

Náhrobní kámen
(3:50)
Petr Novák / Ivo Plicka
27. 9. 1967, studio A Čs. rozhlasu

Klaunova zpověď
(4:06)
Petr Novák / Ivo Plicka
1968, studio Ve Smečkách

Vracím se z flámu
(2:28)
Miroslav Helcl / Ivo Plicka
1968, studio Ve Smečkách

Špinavý ráj chudých
(2:47)
Petr Novák / Ivo Plicka
1968, studio Ve Smečkách

Jsem tak líný
(2:48)
Petr Novák / Ivo Plicka
1968, studio Ve Smečkách

Pokoj č. 26
(2:30)
Petr Novák / Ivo Plicka
18. 9. 1968, studio Ve Smečkách

Lež bláznivého básníka
(2:35)
Petr Novák / Ivo Plicka
18. 9. 1968, studio Ve Smečkách

Toreador se nesmí bát
(2:44)
Petr Novák / Ivo Plicka
18. 9. 1968, studio Ve Smečkách

Řekni proč pláčeš
(2:49)
Petr Novák / Ivo Plicka
18. 9. 1968, studio Ve Smečkách

Stůj
(4:03)
Petr Novák / Jiří Smetana, Ivo Plicka
18. 9. 1968, studio Ve Smečkách

Dívky z perel
(2:36)
Jan F. Obermayer / Jiří Smetana, Ivo Plicka
18. 9. 1968, studio Ve Smečkách

Den štěstí
(3:23)
Petr Novák / Jiří Smetana, Ivo Plicka
18. 9. 1968, studio Ve Smečkách

Když padají skály
(2:51)
Petr Novák / Ivo Plicka
18. 9. 1968, studio Ve Smečkách

Zlá chvíle
(4:05)
Petr Novák / Pavel Vrba
1969, studio Ve Smečkách

Uteč dřív, než přijdu k vám
(2:07)
Jan F. Obermayer / Ivo Plicka
1969, studio Ve Smečkách

Bezhlavý rytíř
(3:41)
Petr Janda / Jiří Vitinger
31. 10. 1969

Jdi dál
(3:13)
Petr Novák / Pavel Vrba
31. 10. 1969

Dětský oči
(4:04)
Petr Novák / Ivo Plicka
1969

(3:39)
Jan F. Obermayer / Ivo Plicka
1969

Be My Daughter
(2:11)
Petr Novák / Jiří Smetana
1. 9. 10. 1968, Finsko

Why Do You Leave Me
(2:44)
1. 9. 10 1968, Finsko

 





ZPÍVÁ PETR NOVÁK


Flamengo (č. 1 - 3):
František Francl - kytara
Pavel Fořt - baskytara
Jiří Čížek - varhany
Přemysl Černý - bicí

George & Beatovens (č. 4 - 7):
Zdeněk Juračka - kytara
Jiří Čížek - baskytara
Miroslav Helcl - varhany
Jiří Jirásek - bicí

George & Beatovens (č. 8 - 21):
Miroslav Dudáček - kytara (u č. 8 a 9 kytara Jaroslav Bednář)
Jiří Čížek - baskytara
Jan F. Obermayer - varhany
Jiří Jirásek - bicí

George & Beatovens (č. 22, 23):
Vladimír Mišík - kytara
Jiří Čížek - baskytara
Jan F. Obermayer - varhany
Jiří Jirásek - bicí





Kolotoč svět - Modlitba za lásku - Ve jménu lásky - Kráska a zvíře - Co je to láska
Sladké trápení - Ahoj, tvůj Petr - The Greatest hits - Zpověď - 12 NEJ - Memento
Live - Dávné sliby - Náhrobní kámen - Síň slávy - Klaunova zpověď