George & Beatovens a Flamengo George
& Beatovens - Minesengři dneška. Když
jsem psal text na obal první desky George &
Beatovens (Klaunova zpověď, Vracím se z flámu,
Špinavý ráj chudých, Jsem tak líný) nazval jsem dle
Petra Nováka "nešťastným, milujícím
minesengrem, obcházejícím s loutnou svého hlasu hrady
lidských srdcí" a ani dnes, takřka po půl roce
pro něho nenacházím vhodnější a přiléhavější
pojmenování. Vyjadřuje celé Petrovo umělecké krédo
- jít a hovořit k lidem, jejich jazykem a o jejich
problémech, přijít k nim s pohárkem citu, když
žízní uprostřed pouště falešné acitovosti. A
jaký pán, takový krám - stejné krédo má i Petrova
skupina, "renomovaní" George & Beatovens.
V době
vydání předchozího článku bylo v George &
Beatovens všechno jinak (polygrafický průmysl té doby
fungoval podstatně pomaleji než dnes). Horké léto
1968 zamíchalo obsazením téměř všech našich
beatových skupin - George & Beatovens nevyjímaje.
Na začátku září přelanařil František Janeček
Zdeňka Juračku a Mirka Helcla k reformujícím se
Rebels a George & Beatovens se dostali do
nezaviděníhodné situace, neboť jejich manager Hanuš
Bunzel měl pro skupinu již podepsanou smlouvu na
zájezd do Finska. 26. září nakonec odjížděl s
George & Beatovens na postu kytaristy Vladimír
Mišík a za varhany se postavil Jan Farmer Obermayer,
který právě opustil Matadors. Zdroj:
Album Náhrobní kámen |
Všechno
to začalo v květnu 1965. Nákaza moru zvaného Mersey
sound, šířící se od šplouchajících vlnek
liverpoolské řeky Mersey všemi směry, pronikla i
našimi pohraničními hvozdy, aby poznamenala svým
cejchem nejednoho našeho beatmana či skupinu. Jedním z
prvních, kdo padli za oběť této nákaze, byl - tehdy
ještě neznámý vinohradský chlapec toužící po
divadelní kariéře a skládající si pro sebe
fantasticky melodické písničky, které jeho přítel a
soused přes chodbu Ivo Plicka opatřoval smutnými
cituplnými texty, velký ctitel Johna Lennona a Gerry
Marsdena - Petr Novák. Naléhavá potřeba někomu se
svěřit se svou novou láskou, vyzpívat své vyznání,
jej svedla dohromady ještě se třemi kamarády -
sólovým kytaristou Michalem Burianem, baskytaristou
Karlem Slukou a bubeníkem Jirkou Jiráskem. Jirka byl v
té době náš snad nejmladší bubeník (bylo mu tehdy
s bídou patnáct) a tak bylo rozhodnuto - nová kapela
se bude jmenovat George & Beatovens. S Petrem
Novákem u doprovodné kytary a mikrofonu a s
písničkami autorské dvojice Novák - Plicka začala si
nová kapela rychle nacházet své místo a
opodstatnění na našem tehdejším beatovém nebi. I
když neměli dlouhého trvání (kvůli vojenské
povinnosti dvou členů se po ani ne půl roce rozpadli),
zásluhou svého velkého hitu "Budu chodit po
špičkách", kterému dodala velkou publicitu
hlavně rozhlasová "Houpačka", se George a
jeho Beatoveni stali miláčky statisíců a ještě
dlouho zůstali jasně zapsáni v myslích našich beat
fans. Po rozpadu kapely stál Petr Novák na rozhraní
mezi divadlem a alkoholickým opojením. Přihlásil se
ke zkouškám na DAMU, ale neuspěl zde; bylo mu
doporučeno, aby šel někam na dva roky do angažmá a
potom, že snad... Učinil, jak mu starší poradili, ale
po oněch dvou letech se objevil někde úplně jinde,
než před zkušební komisí divadelní akademie. Kde?
Nad divadlem a alkoholem zvítězila třetí Petrova
vášeň a láska - hudba. V jistém pražském hostinci
nevalné pověsti se potkal nad sklenkou perlivého moku
s Přemyslem Černým, který v té době právě dával
dokupy FLAMENGO. Byla to záležitost jen několika
sklenek - jak tvrdí pamětníci - a oba notorici si
potřásli pravicí v pevném stisku pečetícím
budoucí spolupráci. Flamengo šlo velmi rychle nahoru a
na kontě nerozlučné autorské dvojice Novák - Plicka
přibývaly další hity. Přišlo "Povídej" a
s ním i další vítězství v "Houpačce" a
krátce na to "Náhrobní kámen", ověnčený
mimo houpačkových vavřínů i hlavní cenou v anketě
Mladého světa "Zlatý slavík 67" za
nejpopulárnější skladbu roku. V té době už
působil ve FLAMENGU Karel Kahovec, vymrštěný
"velkou explozí" v prosinci 66 z THE MATADORS.
Dva kohouti na jednom smetišti dlouho nevydrží a dvě
hvězdy první velikosti se také spíš odpuzují než
přitahují (pokud se ovšem nejedná o manželský pár,
jako jsou například Ofarimovi, leč mezi Novákem a
Kahovcem rozhodně podobné vztahy nevládly). Ať je to
však jak chce, Petr Stále toužil po vlastní skupině
a ze sna jej stále častěji probouzel přízrak
nehynoucí slávy George & Beatovens. Kdo nebyl do
těchto vnitřních "pochodů" zasvěcen,
nechal se snadno ošálit opětovnými prohlášeními o
"nehynoucím kamarádství všech šesti členů
FLAMENGA" a byl nemálo překvapen, když se těsně
po úspěšném prvním "polském" zájezdu
kapely, začal Petr objevovat stále řidčeji a nakonec
se s kapelou vůbec rozešel. Kdo do toho alespoň trochu
viděl, tuto změnu pochopil a musel uznat pohnutky obou
stran. 
Na sklonku jara 1967 tedy Petr Novák se
svým přítelem Jirkou Čížkem odešli, aby kuli
plány a pikle na založení vlastní kapely stojící
opět jen a jen na Petru Novákovi a jeho písních.
"George" Jirka Jirásek opustil Donaldy a
budoucí těleso se začalo rýsovat. Petrova maminka
prodala chatu, aby si Petr mohl koupit pro svou kapelu
pořádnou aparaturu a nezbytné vybavení;
zakládající kádr doplnil ještě velký varhanický
talent (skrytý nejdříve u klavíru DONALDŮ, později
ve vojenské kamizole a nakonec na psychiatrickém
oddělení vojenské nemocnice ve Střešovicích) Mirek
Helcl a inženýr, hudební dobrodruh a kytarista
Jaroslav Bednář. Začalo období perných zkoušek,
přišly první zájezdy a nakonec i uznání pražského
publika. Na 1. Čs. Beat Festivalu si Petr Novák
vysloužil v kuloárech pověst zpěváka s
nejangažovanějším projevem. Nový vlak, se
strojvůdcem Jirkou Čížkem, který jako aranžér a
umělecký šéf drží řídící páky pevně v rukou a
topičem Petrem Novákem, neúnavně přikládajícím
pod kotel úspěchu otepi své popularity, vyjel na novou
trať, aby odvezl své fanoušky do jejich Disneylandu.
Po definitivním rozpadu DONALDŮ i hvězdného roje
ROGERS BANDU vpadl do kapely Zdeněk Juračka. Spolu s
ním se kapela definitivně zkonsolidovala na desítkách
zájezdů a turné po celé republice. 12. prosince,
těsně před 1. Čs. Beat Festivalem, měl premiéru
další velký hit Petra Nováka a první velký hit
nových George & Beatovens - "Klaunova
zpověď" - již 30. prosince podepsala se skupinou
na tuto skladbu kontrakt gramofonová firma Panton a
krátce potom následovala i exlusívní smlouva.
"Klaunovka" se rychle ujala a George &
Beatovens se tak velmi dobře uvedli i na našem
gramofonovém nebi - že se však nechtějí spokojit jen
s tímto jediným úspěchem, dokazuje to, že již mají
připraveny další dva tituly. Po uznání domácích,
přichází i zahraniční. Letos v létě bylo FLAMENGO
opět v Polsku a jeho manager Přemysl Černý zde dohodl
turné i pro George & Beatovens. A co dál? To je
také název jedné ze skladeb repertoáru George &
Beatovens. A záleží to pouze na oněch skladbách, na
jejich kvalitě, jak dlouho ještě bude svítit hvězda
jejich interpretů. Zda minesengeři půjdou dál svou
věčnou cestou, či padnou do škarpy někde na pokraji
prašné silnice našeho beatového proudu.
Tehdejší Československo plnilo
přední stránky všech světových novin (bylo krátce
po srpnové okupaci Československa pěti armádami
Varšavské smlouvy) a George& Beatovens měli ve
Finsku připraveno ohromné uvítání - zájem všech
medií byl naprostou samozřejmostí. Kromě koncertu a
televizního vystoupení zde natočili George &
Beatovens ve studiu firmy Sonet čtyři písně - Be
My Daughter, Why Do You Leave Me, Unhappy Day a Sunny
Grave (= Sluneční hrob zpíval
samozřejmě Vladimír Mišík). Firma Sonet se nakonec
rozhodla pro vydání prvních dvou na singlu,
zbývající dvě nahrávky se bohužel nedochovaly. V
případě Mišíkova Sunny Grave šlo o jedinou
nahrávku této písně v autentické podobě, jak ji
Mišík pozdeji zpíval s Blue Effect na koncertech -
tedy anglicky a se zcela jiným obsahovým významem,
než jak ji natočil česky s Blue Effect na singl
Pantonu. Petrova píseň Unhappy Day byla
krátce před odjezdem do Finska natočena v Praze s
českým textem (i když původní text byl opět nejprve
v angličtině), na singlu vyšla ovšem až počátkem
roku 1969, prodávala se však jen velmi krátce, neboť
ji postihl zákaz (z řady mnoha zákazů asi úplně
první) tehdejších k moci se deroucích
"normalizátorů" a celý zbývající náklad
singlu šel do stoupi. 10. října se vrátili George
& Beatovens do Prahy - opět s uvolněným postem
kytaristy, neboť Vladimír Mišík dva dny předtím
oznámil, že skupinu opouští.
Na jeho místo nastoupil Luboš
Andršt, který však hrál S George & Beatovens na
jediném koncertě, aby na místě kytaristy definitivně
a na dlouho stanul Miroslav Dudáček, který se v
obsazení skupiny mihnul již před jejich odjezdem do
Finska. Toto album přináší jediné tři písně,
které natočil Petr Novák s původním obsazením
Flamenga a navazující singlovou produkci
znovuobnovených George & Beatovens do konce roku
1969. (Sing Dětský oči / Já vyšel sice r.
1970, ale natočen byl ješte na sklonku roku 1969.) Z
tohoto období zůstávají z diskografie Petra Nováka
nevydané dvě písně George & Beatovens (I Must
Go From You, Be My Daughter) zaznamenané živě na
2. Čs. beatovém festivalu a duet s Lilkou Ročákovou
Až ty a já pro Bratislavskou Iyru 1968. Domácí
nahrávky George & Beatovens z poloviny 60. let,
které poprvé proslavily Petra Nováka v rozhhlasovém
pořadu manželů Černých 12 na houpačce se v archivu
Českeho rozhlasu nedochovaly. O jejich případném
vydání lze uvažovat pouze tehdy, objevíli se
kvalitní kopie.
