George & Beatovens a Flamengo

George & Beatovens - Minesengři dneška. Když jsem psal text na obal první desky George & Beatovens (Klaunova zpověď, Vracím se z flámu, Špinavý ráj chudých, Jsem tak líný) nazval jsem dle Petra Nováka "nešťastným, milujícím minesengrem, obcházejícím s loutnou svého hlasu hrady lidských srdcí" a ani dnes, takřka po půl roce pro něho nenacházím vhodnější a přiléhavější pojmenování. Vyjadřuje celé Petrovo umělecké krédo - jít a hovořit k lidem, jejich jazykem a o jejich problémech, přijít k nim s pohárkem citu, když žízní uprostřed pouště falešné acitovosti. A jaký pán, takový krám - stejné krédo má i Petrova skupina, "renomovaní" George & Beatovens.Všechno to začalo v květnu 1965. Nákaza moru zvaného Mersey sound, šířící se od šplouchajících vlnek liverpoolské řeky Mersey všemi směry, pronikla i našimi pohraničními hvozdy, aby poznamenala svým cejchem nejednoho našeho beatmana či skupinu. Jedním z prvních, kdo padli za oběť této nákaze, byl - tehdy ještě neznámý vinohradský chlapec toužící po divadelní kariéře a skládající si pro sebe fantasticky melodické písničky, které jeho přítel a soused přes chodbu Ivo Plicka opatřoval smutnými cituplnými texty, velký ctitel Johna Lennona a Gerry Marsdena - Petr Novák. Naléhavá potřeba někomu se svěřit se svou novou láskou, vyzpívat své vyznání, jej svedla dohromady ještě se třemi kamarády - sólovým kytaristou Michalem Burianem, baskytaristou Karlem Slukou a bubeníkem Jirkou Jiráskem. Jirka byl v té době náš snad nejmladší bubeník (bylo mu tehdy s bídou patnáct) a tak bylo rozhodnuto - nová kapela se bude jmenovat George & Beatovens. S Petrem Novákem u doprovodné kytary a mikrofonu a s písničkami autorské dvojice Novák - Plicka začala si nová kapela rychle nacházet své místo a opodstatnění na našem tehdejším beatovém nebi. I když neměli dlouhého trvání (kvůli vojenské povinnosti dvou členů se po ani ne půl roce rozpadli), zásluhou svého velkého hitu "Budu chodit po špičkách", kterému dodala velkou publicitu hlavně rozhlasová "Houpačka", se George a jeho Beatoveni stali miláčky statisíců a ještě dlouho zůstali jasně zapsáni v myslích našich beat fans. Po rozpadu kapely stál Petr Novák na rozhraní mezi divadlem a alkoholickým opojením. Přihlásil se ke zkouškám na DAMU, ale neuspěl zde; bylo mu doporučeno, aby šel někam na dva roky do angažmá a potom, že snad... Učinil, jak mu starší poradili, ale po oněch dvou letech se objevil někde úplně jinde, než před zkušební komisí divadelní akademie. Kde? Nad divadlem a alkoholem zvítězila třetí Petrova vášeň a láska - hudba. V jistém pražském hostinci nevalné pověsti se potkal nad sklenkou perlivého moku s Přemyslem Černým, který v té době právě dával dokupy FLAMENGO. Byla to záležitost jen několika sklenek - jak tvrdí pamětníci - a oba notorici si potřásli pravicí v pevném stisku pečetícím budoucí spolupráci. Flamengo šlo velmi rychle nahoru a na kontě nerozlučné autorské dvojice Novák - Plicka přibývaly další hity. Přišlo "Povídej" a s ním i další vítězství v "Houpačce" a krátce na to "Náhrobní kámen", ověnčený mimo houpačkových vavřínů i hlavní cenou v anketě Mladého světa "Zlatý slavík 67" za nejpopulárnější skladbu roku. V té době už působil ve FLAMENGU Karel Kahovec, vymrštěný "velkou explozí" v prosinci 66 z THE MATADORS. Dva kohouti na jednom smetišti dlouho nevydrží a dvě hvězdy první velikosti se také spíš odpuzují než přitahují (pokud se ovšem nejedná o manželský pár, jako jsou například Ofarimovi, leč mezi Novákem a Kahovcem rozhodně podobné vztahy nevládly). Ať je to však jak chce, Petr Stále toužil po vlastní skupině a ze sna jej stále častěji probouzel přízrak nehynoucí slávy George & Beatovens. Kdo nebyl do těchto vnitřních "pochodů" zasvěcen, nechal se snadno ošálit opětovnými prohlášeními o "nehynoucím kamarádství všech šesti členů FLAMENGA" a byl nemálo překvapen, když se těsně po úspěšném prvním "polském" zájezdu kapely, začal Petr objevovat stále řidčeji a nakonec se s kapelou vůbec rozešel. Kdo do toho alespoň trochu viděl, tuto změnu pochopil a musel uznat pohnutky obou stran. Na sklonku jara 1967 tedy Petr Novák se svým přítelem Jirkou Čížkem odešli, aby kuli plány a pikle na založení vlastní kapely stojící opět jen a jen na Petru Novákovi a jeho písních. "George" Jirka Jirásek opustil Donaldy a budoucí těleso se začalo rýsovat. Petrova maminka prodala chatu, aby si Petr mohl koupit pro svou kapelu pořádnou aparaturu a nezbytné vybavení; zakládající kádr doplnil ještě velký varhanický talent (skrytý nejdříve u klavíru DONALDŮ, později ve vojenské kamizole a nakonec na psychiatrickém oddělení vojenské nemocnice ve Střešovicích) Mirek Helcl a inženýr, hudební dobrodruh a kytarista Jaroslav Bednář. Začalo období perných zkoušek, přišly první zájezdy a nakonec i uznání pražského publika. Na 1. Čs. Beat Festivalu si Petr Novák vysloužil v kuloárech pověst zpěváka s nejangažovanějším projevem. Nový vlak, se strojvůdcem Jirkou Čížkem, který jako aranžér a umělecký šéf drží řídící páky pevně v rukou a topičem Petrem Novákem, neúnavně přikládajícím pod kotel úspěchu otepi své popularity, vyjel na novou trať, aby odvezl své fanoušky do jejich Disneylandu. Po definitivním rozpadu DONALDŮ i hvězdného roje ROGERS BANDU vpadl do kapely Zdeněk Juračka. Spolu s ním se kapela definitivně zkonsolidovala na desítkách zájezdů a turné po celé republice. 12. prosince, těsně před 1. Čs. Beat Festivalem, měl premiéru další velký hit Petra Nováka a první velký hit nových George & Beatovens - "Klaunova zpověď" - již 30. prosince podepsala se skupinou na tuto skladbu kontrakt gramofonová firma Panton a krátce potom následovala i exlusívní smlouva. "Klaunovka" se rychle ujala a George & Beatovens se tak velmi dobře uvedli i na našem gramofonovém nebi - že se však nechtějí spokojit jen s tímto jediným úspěchem, dokazuje to, že již mají připraveny další dva tituly. Po uznání domácích, přichází i zahraniční. Letos v létě bylo FLAMENGO opět v Polsku a jeho manager Přemysl Černý zde dohodl turné i pro George & Beatovens. A co dál? To je také název jedné ze skladeb repertoáru George & Beatovens. A záleží to pouze na oněch skladbách, na jejich kvalitě, jak dlouho ještě bude svítit hvězda jejich interpretů. Zda minesengeři půjdou dál svou věčnou cestou, či padnou do škarpy někde na pokraji prašné silnice našeho beatového proudu.

Jan Křtitel Sýkora, září 1968, Pop Music Expres, ročník 1, č. 6

 


 

V době vydání předchozího článku bylo v George & Beatovens všechno jinak (polygrafický průmysl té doby fungoval podstatně pomaleji než dnes). Horké léto 1968 zamíchalo obsazením téměř všech našich beatových skupin - George & Beatovens nevyjímaje. Na začátku září přelanařil František Janeček Zdeňka Juračku a Mirka Helcla k reformujícím se Rebels a George & Beatovens se dostali do nezaviděníhodné situace, neboť jejich manager Hanuš Bunzel měl pro skupinu již podepsanou smlouvu na zájezd do Finska. 26. září nakonec odjížděl s George & Beatovens na postu kytaristy Vladimír Mišík a za varhany se postavil Jan Farmer Obermayer, který právě opustil Matadors. Tehdejší Československo plnilo přední stránky všech světových novin (bylo krátce po srpnové okupaci Československa pěti armádami Varšavské smlouvy) a George& Beatovens měli ve Finsku připraveno ohromné uvítání - zájem všech medií byl naprostou samozřejmostí. Kromě koncertu a televizního vystoupení zde natočili George & Beatovens ve studiu firmy Sonet čtyři písně - Be My Daughter, Why Do You Leave Me, Unhappy Day a Sunny Grave (= Sluneční hrob zpíval samozřejmě Vladimír Mišík). Firma Sonet se nakonec rozhodla pro vydání prvních dvou na singlu, zbývající dvě nahrávky se bohužel nedochovaly. V případě Mišíkova Sunny Grave šlo o jedinou nahrávku této písně v autentické podobě, jak ji Mišík pozdeji zpíval s Blue Effect na koncertech - tedy anglicky a se zcela jiným obsahovým významem, než jak ji natočil česky s Blue Effect na singl Pantonu. Petrova píseň Unhappy Day byla krátce před odjezdem do Finska natočena v Praze s českým textem (i když původní text byl opět nejprve v angličtině), na singlu vyšla ovšem až počátkem roku 1969, prodávala se však jen velmi krátce, neboť ji postihl zákaz (z řady mnoha zákazů asi úplně první) tehdejších k moci se deroucích "normalizátorů" a celý zbývající náklad singlu šel do stoupi. 10. října se vrátili George & Beatovens do Prahy - opět s uvolněným postem kytaristy, neboť Vladimír Mišík dva dny předtím oznámil, že skupinu opouští.Na jeho místo nastoupil Luboš Andršt, který však hrál S George & Beatovens na jediném koncertě, aby na místě kytaristy definitivně a na dlouho stanul Miroslav Dudáček, který se v obsazení skupiny mihnul již před jejich odjezdem do Finska. Toto album přináší jediné tři písně, které natočil Petr Novák s původním obsazením Flamenga a navazující singlovou produkci znovuobnovených George & Beatovens do konce roku 1969. (Sing Dětský oči / Já vyšel sice r. 1970, ale natočen byl ješte na sklonku roku 1969.) Z tohoto období zůstávají z diskografie Petra Nováka nevydané dvě písně George & Beatovens (I Must Go From You, Be My Daughter) zaznamenané živě na 2. Čs. beatovém festivalu a duet s Lilkou Ročákovou Až ty a já pro Bratislavskou Iyru 1968. Domácí nahrávky George & Beatovens z poloviny 60. let, které poprvé proslavily Petra Nováka v rozhhlasovém pořadu manželů Černých 12 na houpačce se v archivu Českeho rozhlasu nedochovaly. O jejich případném vydání lze uvažovat pouze tehdy, objevíli se kvalitní kopie.

Zdroj: Album Náhrobní kámen


George & Beatovens: Karel Novák, Michal Pavlík, Karel Kahovec, Petr Eichler a Stanislav Staněk

George & Beatovens (14. února 2003, České Budějovice) Zleva: Michal Pavlík, Karel Novák, Petr Eichler, Karel Kahovec, Stanislav Staněk







George & Beatovens
vznik: květen 1965. Dnes doprovodná kapela Karla Kahovce


Sestava:

Karel Sluka (bg, voc, 1965)
Michal Burian (g, 1965)
Jaroslav Bednář (g, voc, 8/1967 - 68)
Zdeněk Juračka (g, 1968)
Vladimír Mišík (g, voc, 9/1968)
Miroslav Dudáček (g, voc, 12/1968 - 71)
Bohuslav Janda (g, 1973 - 79)
Jiří Jirásek (ds, 1965, 8/1967 - 71)
Ivan Pelíšek (ds, do 1979)
Pavel Zuman (ds, cca 4/1980)
Jiří Čížek (bg, voc, 8/1967 - 71)
Michal Ditrich (bg)
Oldřich Wajsar (bg, cca 1979 - 8/82)
Miroslav Helcl (kb, 8/1967 - 68)
Jan F. Obermayer (kb, sax, voc, 1968 - 71)
Petr Bezpalec (sax, fl, voc, 1970 - 71)
Jiří Sluka  - bicí  - v období Krásky a zvířete - 1975 - 76
Petr Formánek - klavír, v období Krásky a zvířete 1975 - 77
Stanislav Staněk - kytara 1979 - současnost
Ladislav Klein - syntezátor 1977 - 90
Hubert Täuber - bicí 1983 - 89
Adolf Seidl - kytara 1981 - 89
Karel Novák - baskytara 1982 - současnost
Zdeněk Nedvěd - dopr. kytara jen občas na koncertech
Martin Rychta - bicí 1988 - 97
Michal Pavlík - syntezátor 1991 - současnost
Karel Kahovec - dopr. kytara, voc, 1966 - 67 a 1993 - 97
Petr Eichler - bicí 1995 - současnost



Desky:

Kolotoč svět - 1970, Panton
Modlitba za lásku - 1970, Panton, prod. Jiří Smetana
Ve jménu lásky - 1971, Panton
Kráska a zvíře - 1975, Panton
Co je to láska - 1980, Panton
Sladké trápení - 12/1982, Panton
Ahoj, tvůj Petr - 1983, Panton
Greatest Hits - 1984, Panton/Artia
Zpověď - 1985, Panton
12 nej - 1986, Panton, prod. Ladislav Klein
Memento - 4/1989, Panton
Petr Novák Live - 12/1992, Monitor, live
Dávné sliby - 2/1996, Monitor
Rub a líc - 10/1996
Náhrobní kámen - 2/1996, Bonton
Síň slávy - 7/1999, Sony Music Bonton


Singly:

1. Pokoj č. 26 / Lež bláznivého básníka (1968, Panton)
2. Klaunova zpověď / Vracím se z flámu / Jsem tak líný / Špinavý ráj chudých (1968, Panton)
3. Až ty a já (1968, Panton), & L. Ročáková
4. 2. čs. beat-festival 68 (1969, Panton)
(I Must Go From You / Be My Daughter)
5. Toreador se nesmí bát / Řekni proč pláčeš (1969, Panton)
6. Stůj / Dívky z perel (1969, Panton)
7. Den štěstí / Když padají skály (1969, Panton)
8. Zlá chvíle / Uteč dřív, než přijdu k vám (1969, Panton)
9. Bezhlavý rytíř / Jdi dál (1969, Panton)
10. Be My Daughter / You Leave Me (1969, Sonet)
11. Já / Dětský oči (1970, Panton)
12. Esther / Kde ticho umírá (1970, Panton)
13. Ostrov dětských snů / V říši pohádek (1970, Panton)
14. Mořský racek / Vyrušen ze spaní (1970, Panton)
15. Noční bouře / Happy end (1970, Panton)
16. Jarní den / Zahrada za domem (1971, Panton)
17. Jak čerstvý sníh / Já se vrátím (1971, Panton)
18. Krásná dívka / Nejstarší automobil (1971, Panton), & Jazzinky
19. A já tě vítám / Ze všech nejkrásnější (1972, Panton)
20. Dívenka z duhy / Náš dům / Madlén / Kytara (1973, Panton)
21. Každý rok je máj (1975, Panton)
22. A ty víš, že se vrátí / V klubu Vesmír všichni tančí (1976, Panton), & Věra Mazánková
23. Co je to láska / Všichni jdou za láskou (1977, Panton)
24. Říkáš mi sbohem / Láskou máš žít / Když máš z lásky závrať / Když tě láska opustí (1979, Panton)
25. Proč muže lákají skály / Děvče z krásných začátků (11/79, Panton)
26. Klaunova zpověď / Dětské oči (4/80, Panton)
27. Povídej / Bláznova ukolébavka / Stovky hotelů / S OPBH Na LVT (7/80), & Pavel Dydovič a Orchestrion & Katapult & Ladislav Smoljak
28. Stárnoucí snílek / Holka s bílou halenou (12/80, Panton), & Věra Wajsarová
29. Sladké trápení / Život můj šel dál (12/81, Panton)
30. Mládě / Když se stmívá (12/82, Panton)
31. Dej mi čas / Málo jsem tě znal (6/83, Panton)
32. Ahoj, čtrnáctiletá / Taxikář (1983, Panton)
33. Chci tě mít / Svítíš (1985, Panton)
34. Jak mi sbohem dát / Svět a nesvět (1987, Panton)


Ocenění:

1998 Ceny Hudební akademie - Síň slávy






Flamengo
duben 1966 až 1973


Sestava:

Vladimír Mišík - voc
Pavel Fořt - g
Vladimír Kulhánek - bg
Jaroslav "Erno" Šedivý - ds
Ivan Khunt - voc,kb
Jan Kubík - sax


Bývalí členové:

Petr Novák (voc, 4/66-67)
Viktor Sodoma (voc, 9-12/66)
Karel Kahovec (voc,g, 1/67-31.1.69)
Joan Duggan (voc, 1969-1/70)
František Francl (g, 4/66-1/70)
Přemysl Černý (ds, 4/66-11/67)
Jiří Čížek (bg,voc, 4/66-5/67)
Eduard Vršek (kb, 4-9/66)


Desky:


Kuře v hodinkách - 1973, Supraphon, produkce: Hynek Žalčík
The Best Of Flamengo (1967-1971) - 7/1994, Supraphon
Flamengo - 1/1996, Bonton


František Francl:

Bazarem proměn 1967-1976-1990, Panton, & Vladimír Padrůněk


Singly:

Povídej / Já budu chodit po špičkách (1967, Supraphon)
Náhrobní kámen (1967, Supraphon)
Summertime (1969)
Týden v elektrickém městě / Každou chvíli (1971)
Kuře v hodinkách / Stále dál (1973)


Pavel Fořt & František Francl:

Paní v černém / Jsi prostě nejlepší / Ona se brání / Holubí dům (1/81, Supraphon), & Karel Kahovec & Lešek Semelka & Karel Černoch & Jiří Schelinger